Dědečkova podobizna

SIVÝ ČTVERÁK

Reklama:

 

Novodobá tvorba


Všechny anekdoty (celkem 413):
  • TCO / 28. října 2004
    „Děd přichází, děd přichází,“ volaly děti a těšily se na dědečka, který se bystře šoural k baráčku. Ladíka však napadlo: „Schováme se stařečkovi, překvapíme ho."
    Děti se rozeběhly po dvorku a poschovávaly se. Ten za stromek, ta za chlívek, Ladík vylezl na lípu a schoval se v košatých větvích. Dědeček, přišedše na dvorek, velmi se divil, že se mu nedostalo uvítání od dětí, na jaké byl zvyklý. Po chvíli však začal obcházet schované děti a vyháněl je z jejich úkrytů. Když nakonec zavolal i na Ladíka na stromě, děti jej přivítali, jak byl zvyklý.
    „Děde, dědečku, jak to přijde, že jste nás tak rychle našel?“ překřikovaly se a smály se.
    „Inu, tak někdo nahoře mi radil,“ usmíval se sivý čtverák. Děti se zarazily a nechtěly tomu uvěřiti.
    Kmet se rozesmál na celé kolo, až se v pase ohýbal: „Ladík na stromě mi ukazoval na každého z vás.“
    Děti se smály a nejvíce ze všech se smál Ladík, protože pomohl dědečkovi sestrojiti jeden z těch žertíků, pro které dědečka děti tak milovaly.
  • Trisolde / 28. října 2004
    „Ladíku, myslíš, že i ty budeš mít jednou potomků?“ otázal se jedné neděle dědeček.
    „Bezpochyby ano,“ odvětil bezelstně Ladík.
    „A čím jich zplodíš? Tou pampeliškou, co máš mezi nohama?“ rozesmál se sivý čtverák.
  • Vaslaf / 29. října 2004
    Dědeček zašel za Ladíkem, v očích mu šelmovsky blýskalo: „Ladíku, že nedokážeš stát na jednom uchu tak jako já?“
    „Ale dědečku, copak jste již zapomněl, že podobný žertík jste na mne líčil již mnohokrát? Tuším, že se postavíte na ouško od nádoby,“ opáčil Ladík.
    „Tentokráte se ouška u nádoby ani nedotknu,“ jistil děd.
    „Pak tedy nevím, jak toho chcete provésti,“ přiznával Ladík.
    Dědeček vzal polénko a udeřil jím do staré sklenice, jež byla nastrčena na plaňce plotu ku plašení ptactva. Odlomené ouško pak vzal a postavil se naň.
    „Ouška u sklenice jsem se nedotkl, leč ouška odlomeného od sklenice,“ doložil děd.
  • Vaslaf / 29. října 2004
    Ferina dědeček opět zašel za Ladíkem: „Ladíku, že nedokážeš sníst ouško, tak jako já?“
    „Nevěřím. Přece není možno trávit porcelán,“ divil se Ladík.
    Dědeček to Ladíkovi předvedl.
    „Ach tak, nyní již rozumím, proč jste předevčírem slézal do onoho čerstvě vykopaného hrobu,“ smál se Ladík.
  • Mike_Wazowski / 31. října 2004
    Dědeček přijde za dětmi do pokojíčku a praví: „Děti, máte rády babičku?“
    „Ano,“ odpověděli sborem Lidka, Anička, Ladík i Kájík.
    „Tak běžte do kuchyně, v troubě je jí ještě kousek,“ opáčil na to sivý filuta.
  • Mike_Wazowski / 31. října 2004
    Sivý taškář se táže Ladíka: „Co nového jste probírali ve škole dnes, synku?“
    „Místopis,“ pravil Ladík.
    „A dokázal bys mi pověděti, kde leží Lípa?“ otázal se lišácky šedivec.
    Ladík, všimnuv si pokácené lípy před domkem, pravil sobě v duchu: „Však ty mne, dědku, nedoběhneš,“ a ukázal na skácenou lípu na dvorku.
    „Ba ne, hochu, chyba lávky!“ opáčil děd. „Lípa přec leží na řece Ploučnici.“
    Ladík jen tiše zaskřípal zoubky a v mysli mu proběhla jediná myšlenka — „Však ty, dědku, brzo zhasneš a bude po ptákách!!!“
  • Mike_Wazowski / 31. října 2004
    Dědeček sivák přišel do kuchyně se smutným výrazem v obličeji: „Děti, babička nám zhasla.“
    „Toť nemožné,“ volaly děti se slzami v očích. „Kdy se tomu stalo, před chvílí ještě večeři nám chystala přec.“
    „Zhasla před chvílí v sednici, a šla na kutě, děti,“ žertovně prohodil čtverák.
    „Ach tak...“ pochopily děti nejapný starcův žert, a ani se tomu již nesmály, neb mnohému z nich pobíhal mráz po zádech.
  • lachauer / 31. října 2004
    Dědeček sivák přišel do kuchyně se smutným výrazem v obličeji: „Děti, babička nám zhasla.“
    „Toť nemožné,“ volaly děti se slzami v očích. „Jak si teď budeme čísti před usnutím z knížky?“
    „Nezhasla v sednici, nýbrž už je nebožkou, děti!“ žertovně prohodil čtverák.
    „Ach tak...“ pochopily děti nejapný starcův žert, a ani se tomu již nesmály, neb mnohému z nich pobíhal mráz po zádech.
  • eso / 31. října 2004
    Ladík přišel k dědovi a říká mu radostně: „Víte, dědečku, že brzy zhasnete?“
    „Myslíš zde v sednici, až půjdeme na kutě?“ usmál se sivý filuta.
    „Ne, umřete. Doktor to dnes říkal mamince, že prý máte raka!“ smál se Ladík.
    „Ach tak...“ povzdychl si kmet a mráz mu pobíhal po zádech.
  • Mike_Wazowski / 31. října 2004
    Ladík příjde za dědečkem a praví: „Dědečku, pan doktor říkal, že máte raka, co jest na tom pravdy, že brzo zhasnete?“
    „Měl jsem dva raky — klepetáče, včera jsem je však opět pustil do řeky Ploučnice,“ opáčil sivý čtverák a zhasnul... svíci, neboť spáti se mu již chtělo.
  • lachauer / 31. října 2004
    Ladík přišel k dědovi, který si pochutnával na candátovi a ptá se šibalsky: „Co máte, dědečku, rybu nebo raka?“
    „Vždyť vidíš, ty hloupý, rybu mám, candát je to,“ dí sivý čtverák shovívavě.
    „I ba ne, dědo,“ rozesmál se klučina, „raka máte. Doktor to dnes říkal mamince!“
  • Mike_Wazowski / 31. října 2004
    Ladík se ptá dědečka: „Prý máte, dědečku, candáta a brzo zhasnete, povídal to doktor.“
    „Ale houby s voctem, ty popleto! Raka mám,“ chechtal se sivý stařec, až se za nádor popadal.
  • ahura_mazda / 31. října 2004
    „Víš ty, Ladíku, že ty, stejně jako já, máš bohužel Alzheimera?“
    „Co že mám, dědoušku?“ na to Ladík.
    „Kdo co má?“ podivil se sivý čtverák a cvrnknul si do plen...
  • Trisolde / 31. října 2004
    Neúnavný poštívač se jednoho večera začal potutelně usmívat a bůhvípokolikáté už se zeptal Ladíka:
    „Dovedeš-li už správně zodpověděti onu jednoduchou otázku kde leží Lípa?“
    „Na dvoře a na Ploučnici!“ vyhrkl Ladík, spokojen, jak dědečka doběhl.
    „Ale kdež, Ladíku; v tabatěrce leží, hned vedle partyzánek!“ zvítězil opět sivý čtverák.
  • S_M_Lomoz / 31. října 2004
    Neúnavný poštívač se jednoho večera začal potutelně usmívat a bůhvípokolikáté už se zeptal Ladíka:
    „Dovedeš-li už správně zodpověděti onu jednoduchou otázku kde leží Lípa?“
    „Na dvoře, u tebe v tabatěrce a na Ploučnici!“ vyhrkl Ladík, spokojen, jak dědečka doběhl.
    „Ale kdež, Ladíku; na hřbitově leží, hned vedle partyzánů!“ zvítězil opět sivý čtverák.
    „Na učitele Lípu jsem nevzpomněl,“ odtušil smutně Ladík.
  • samsa / 31. října 2004
    Dědeček si zavolal Ladíka:
    „Ladíku, mám pro tebe snadnou hádanku. Zdalipak je ti známo, kde leží Lípa?“
    Ladík nechtěl se již nechat doběhnout, a tak spustil:
    „Na dvoře, u tebe v tabatěrce vedle partyzánek, na řece Ploučnici a na hřbitově učitel téhož příjmení.“
    „Tak to jsi nemusel,“ pokýval posmutněle sivý čtverák hlavou, „na šťastné chvilky s přítelem Lípou se mi teprve před nedávnem podařilo zapomenout.“
  • eso / 31. října 2004
    Ladík přiběhl domů a doširoka se usmíval.
    „Copak máš takovou radost, Ladíku?“ zeptal se dědeček.
    „Pan pekař mi dal zdarma dva koláčky, dědečku,“ odpověděl mu radostně Ladík.
    „Když mi jeden dáš, povím ti žertovnou matematickou hádanku,“ pověděl mu děd.
    „Tak dobrá,“ souhlasil Ladík a podal dědečkovi pochoutku. Ten ji hned vsunul do úst a pochvaloval si, jak je dobrá.
    „Tak, Ladíku,“ řekl poté, „měl jsi dva koláčky a já jsem jeden snědl. Kolik ti jich zbylo?“
    „Jeden!“ vyhrkl bystře Ladík.
    „I kdepak,“ řekl dědeček, „nemáš žádný!“
    „Jak to?“ zeptal se Ladík.
    „Takto!“ zvolal sivý čtverák a snědl i druhý koláč. A smál se a smál.
    „Ach tak,“ povzdychl si Ladík.
  • eso / 31. října 2004
    Ladík přišel k dědovi a říká mu radostně: „Víte, dědečku, že brzy zhasnete?“
    „Myslíš zde v sednici, až půjdeme na kutě?“ usmál se sivý filuta.
    „Ne, umřete. Doktor to dnes říkal mamince, že prý máte raka!“ smál se Ladík.
    „Ach tak,“ povzdychl si kmet a mráz mu pobíhal po zádech.
  • Sarpele / 31. října 2004
    Dědeček zašel za Ladíkem, v očích mu šelmovsky blýskalo. „Ladíku, že nedokážeš stát na jednom uchu, tak jako já?“
    „Ale dědečku, copak jste již zapomněl, že podobný žertík jste na mne líčil již mnohokrát? Tuším, že se postavíte na ouško od nádoby,“ opáčil Ladík.
    „Tentokráte se ouška u nádoby ani nedotknu,“ jistil děd.
    „Pak tedy nevím, jak toho chcete provésti,“ přiznával Ladík.
    Na ta slova děd palašem svým máchl, postavil se na ucho, které Ládíkovi tak ruče odťal a smál se na celé kolo. Ládík se smál s ním, i když mu běhal mráz po zádech.
  • Mike_Wazowski / 31. října 2004
    „Tak nám zabili Ferdinanda,“ pravil dědeček dětem.
    „Cože? Následníka trůnu, našeho milovaného mocnáře?“ vyhrkl zděšeně Ladík.
    „Ale ne, ty bláhový,“ opáčil sivý čtverák. „Pašíka Ferdinanda, sousedům jej zapíchl řezník Valenta. Skoro dva metráky měl, kanec jeden,“ dodal dědek a potutelně se usmíval.
<<  <  1  2  3  4  5  6  7  8  9  10  11  12  13  14  15  16  17  18  19  20  21  >  >>
 

1898 - 2007 © Nezávislá iniciativa „Sivý čtverák“, Stanislav Hakl a další autoři (kontakt)