Dědečkova podobizna

SIVÝ ČTVERÁK

Reklama:

 

Novodobá tvorba


Dle autora - Gimli (celkem 2):
  • Gimli / 4. prosince 2004
    Ladík s dědečkem si během výletu do Prahy zálibně prohlíželi výlohu cukrárny.
    „S indiánem jsi spokojen nebyl, s větrníkem též ne ba i rakvičku jsi odmítl. Nechtěl bys tedy zákusek, Ladíku?“ loudil děd z vnoučka odpovědi. Ladík dumal, až se mu kudrlinky rovnaly, však žádnou sivost za nabídkou neviděl.
    „Ano, dědečku, zákusek bych tuze rád!“ řekl radostně. V tu ránu měl stařec ústa dokořán a sivými špičáky se Ladíkovi zakousl do krkavice.
    „Tak jsem to nemyslil,“ pravil smutně vnouček ztráceje vědomí.
  • Gimli / 23. prosince 2004
    „Zdalipak znáte, nezbedové, nějakých vánočních obyčejů?“ tázal se dítek děd u prostřené štědrovečerní tabule.
    „Lití olova!“ vyhrkl Ladík, aby ostatní předešel a před čtverákem se vytáhl.
    „Purpura na plotně!“ hnedle přizvukoval Karlík.
    „Svícty z ožíštů!“ zapojila se i malá Lidka.
    „Dobře, droboto, ale na jeden krásný zvyk jste přece zapomněli. Vzpomínám, jak jsem jako kluk v časech vánočních odbíhal od fazolí, abych sobě jablko rozkrojil. A že sis první vzpomněl, Ladíku, pojď, pomůžeš mi. Přines mi ten veliký ostrý nůž s vroubky, co ho má táta v šupleti.“
    Mezitím se okolo kmeta všechny děti shlukly a když přišel Ladík celý natěšený, ani nedutaly.
    „Tady se posaď, Ladíku, ať každý dobře vidí, jak mi pomáháš.“ A než se stačil bystrý hoch zeptat, kde má dědeček jablko, které spolu rozkrojí, měl koleno vejpůl. Dědeček se smál, jak Ladíka doběhl, a děti s ním, ač měl mnohý posud husí kůži. Jen Ladíkovi slzičky kanuly, když si představil výprask za špinavé kalhoty.
<<  <  1  >  >>
 

1898 - 2007 © Nezávislá iniciativa „Sivý čtverák“, Stanislav Hakl a další autoři (kontakt)