Dědečkova podobizna

SIVÝ ČTVERÁK

Reklama:

 

Novodobá tvorba


Dle autora - Kirjat (celkem 1):
  • Kirjat / 30. října 2007
    Po sobotní kachně se zelím se děd rozmarně natáhl na lavečku před chalupou, údy ochable svěšené podél těla, ale v očích mu již hrála šibalská světýlka a nemohl se dočkati, až se konečně zjeví jeho oblíbený vnuk, Ladík. A tak se také stalo. Ladík si to štrádoval po dvorečku jako by nic, ale i on se těšil, jakou čtveračinu zase dědeček uchystal a čemu novému se dnes naučí. Doufal, že tentokrát již nad jeho umem konečně vyzraje.
    „Ladíku,“ pronesl s hranou nedbalostí děd. „přineseš-li mi plný džbánek piva, nebudeš museti v pondělí do školy.“
    Toť se ví, klučina bez dlouhého rozmýšlení popadl nádobu a metelil a pádil si to do pivnice Pod akátem. Nechal si od hostinského natočit plný džbán hostivické jedenáctky a opatrně jej poponášel zpět k chalupě. Cesta to nebyla jen tak krátká, i začal Ladíkovi vrtat hlavou červík, zda tentokráte splnil vše podle dědových slov. „Plný džbánek piva...“ No ano! Děd přece tuhle říkal, že v Hostivicích žádného piva nevaří, jen koňskou močku! Ladík nemeškal, upil piva co mohl, zbytek vylil vedle cesty, nechť se i mravenci pomějou a hnal si to zpátky Pod akát. Nechal si natočit řádnou míru piva – tentokrát již plzeňského i s vrchovatým kopcem pěny – a tradá zpátky k dědovi. Když byl opět v půli cesty, pozvedl smutně pivo před své zraky: pěna už skorem spadla a džbán není ani trochu plný! Ještě jednou se tedy vrátil do lokálu a poslední své krejcary zanechal hostinskému za ten hlt piva, který do vrchu džbánku scházel. Když se pak opatrným krokem konečně došoural k dědovi, byl napjatý, co řekne.
    „Hmmmm, takto plný džbán jsem ještě neviděl, všechna čest,“ pravil uznale děd, než si poprvé řádně přihnul.
    „A Plzeň, jako křen, tak výtečné pivo jsem ani neočekával,“ pronesl a jal se vyprazdňovat džbán snad na jeden ráz!
    Ladík byl jako na drátkách, bál se děda vyrušit, ale po chvíli už to tak jako tak nevydržel.
    „A co bude s tím volným pondělkem? Nemusím tedy pozítří do školy?“ vyhrkl.
    „Volné pondělí jsem ti slíbil, volné také dostaneš. Však Štědrý den letos připadá na pondělek, a to jistě do školy nepůjdeš. O pozítřku nebylo žádné řeči,“ usmál se pod bílou pěnou pokrytými vousy starý šibal.
    „Ach tak,“ řekl již téměř plačky Ladík.
<<  <  1  >  >>
 

1898 - 2007 © Nezávislá iniciativa „Sivý čtverák“, Stanislav Hakl a další autoři (kontakt)