Novodobá tvorba


Dle autora - Mike_Wazowski (celkem 38):
  • Mike_Wazowski / 12. listopadu 2004
    „Dědečku, copak jsi dělal dnešního dopoledne?“ tázal se Ladík, když přišel ze školy domů.
    „Vystál jsem frontu na lístky do cirku, neb v něděli se půjdeme na klauny a zvěř pana Kludského podívati. A pak jsem strávil po celý zbytek dopoledne se lvem.“
    „Se lvem? Ve lví kleci? Co vás to, dědečku, napadlo. Vždyť vás to divé zvíře mohlo na kousíčky rozsápati,“ otřásl se odporem Ladík.
    „Ale ne... Není tomu tak, jak myslíš. Se Lvem Tolstým jsem trávil dopoledne,“ pravil děd a ukázal na stůl, kde kniha Vojna a mír ležela.
    „Ach tak,“ oddychl si Ladík, leč ještě se mu hrůzou brada klepala.
  • Mike_Wazowski / 26. listopadu 2004
    „Dědečku, dám ti hádanku,“ zkoušel Ladík starouše, „je to černé a nachází se to mezi nohama, co to je?“
    „I ty jeden nemravo,“ rozohnil se staroušek na Ladíka, „pojď sem, ať tě vykudlám!“
    „Jaký nemrava?“ ničeho nechápal Ladík, „je to náš Mikeš, pod stolem ležící,“ ukazoval zmatený hoch na kocoura, který ležel uprostřed pod stolem.
    „Ach tak, ty jeden kujóne!“ usmál se děd.
    Malá Jaruška, která teprva začínala žvatlat, se také smála z postýlky a volala: „Tocicta lezi pod stolectem...“
  • Mike_Wazowski / 26. listopadu 2004
    „Copak to je, děti: ve dne to kouše a v noci plove?“ položil děd dětem záludnou otázku.
    „Nevíme, dědečku.“ odvětila zklamaně dítka.
    „Ech — nic neznáte, holoto,“ triumfoval stařík. „Dáte-li se poddati?“
    „Ano, co je to?“
    „No přec zuby naší babičky, chytráci,“ chechtal se dědek a ukázal na skleničku s umělým chrupem na babiččině nočním stolku.
  • Mike_Wazowski / 27. listopadu 2004
    Dědeček se jednoho večera tvářil velmi tajemně: „Dám vám, děti, hádanku,“ pravil. „Co to je: je to černé — bílé — černé — bílé — černé — bílé...“
    „Noc a den.“
    „Zebra.“
    Nikdo však neuhádl.
    „Nic neznáte, holoto,“ hřímal dědek. „Tučňák, který válí sudy, to je, chytráci.“
    „Hmmmmm...“ pomyslel si Ladík.
  • Mike_Wazowski / 29. listopadu 2004
    „Ach Bože, teta Karolína zase plácá páté přes deváté,“ postěžoval si dědeček dětem, když vyšel z pokoje, kde stálo pianino.
    „A co povídá, nějakých nesmyslů opět vypustila ze sebe?“ optal se Ladík.
    „Ale ne, rozsypaly se jí notové listy po zemi, poskládala je špatně a teď hraje partitury z Osudové i Ódy na radost jakoby jeden celek,“ prohodil děd.
  • Mike_Wazowski / 29. listopadu 2004
    „Soused Homolka se vrátil z Ruské legie, kde střežil transsibiřskou magistrálu a považte, dítka, naučil mne něco ruských slůvek a psát azbukou,“ chlubil se dědeček, když se vrátil z hostince U Doušů.
    „Jé, naučte nás, dědečku, něco z ruského jazyka,“ žvatlala dítka jedno přes druhé.
    Sivý čtverák vzal tužku a papír a napsal naň: »mama«.
    „To není rusky, to je česky máma,“ odpověděl Ladík zklamaně.
    „Ba ne — to jest rusky táta, vy chytráci, neb »M« jest v ruštině »T«,“ chechtal se dědeček, jakou kudrlinku zas dětem do hlaviček nasadil.
    „Och jé...“ povzdychl si Ladík.
  • Mike_Wazowski / 4. prosince 2004
    Ladík s dědečkem si během výletu do Prahy zálibně prohlíželi výlohu cukrárny.
    „Dědečku, já bych chtěl větrník!“ prosil Láďa.
    „Vážně?“ pravil dědeček. „A nechtěl bys místo něj radši něco jiného?“
    „Nene,“ trval na svém chlapec. „Opravdu bych chtěl větrník.“
    „Tak dobře, když si to přeješ,“ odvětil děd.
    Zašel s Ladíkem do internetové kavárny, sedli k PC, najeli si na diskusní server Okoun a dědeček ukázal Ladíkovi Dadelovu ikonku.
    „Hle, Ladíku — větrník a točí se!!!“
    Ladík natahoval moldánky a v duchu si říkal: „Však ty, dědku, brzy skončíš ve starobinci.“
  • Mike_Wazowski / 6. prosince 2004
    Sivý čtverák se dopotácel z posledních sil na dvorek, padl k zemi a rozbitými, bezzubými ústy ještě stačil zvolat: „Doftal fem pěknou nakládafku...“
    „Od zelináře z trhu?“ ptal se kolemjdoucí soused Brdička.
    „Ne, od velinave ne, od vnoufat Ladika, Jovifka, Anifky, Lidufky a Honvifka jfem doftal... do drfky...“
    „Ach tak,“ pravil soused.
  • Mike_Wazowski / 7. prosince 2004
    Ladík s dědečkem si během výletu do Prahy zálibně prohlíželi výlohu cukrárny.
    „Ladíku, zdalipak bys chtěl tiramisu?“ optal se děd vnoučka.
    „Tiramisu? Já ale nevím, co to je,“ odpověděl nejistě synek.
    „Já taky ne,“ zašklebil se ďábelsky dědek.
  • Mike_Wazowski / 12. prosince 2004
    V hodině přírodozpytu dostal Ladík za úkol napsat jakousi stať o libovolném zvířeti. Přišel za dědečkem a táže se jej: „Děde, zdalipak bys mi mohl objasnit něco o houserovi, prve jsi říkal, že jej máš.“
    „To nic není, hochu, mám i vlka.“
    „Cože? Vlka? Vždyť tyto šelmy se již u nás nevyskytují, neřku-li zde v okolí Makotřas.“
    „Ne, nevyskytují, já však nemám na mysli onu šelmu psovitou,“ uchechtl se potutelně dědeček.
  • Mike_Wazowski / 14. prosince 2004
    „Babička o Vás tuhle prohlásila, že jste starý prasák,“ žaloval jednoho dne Ladík dědečkovi.
    „Jsem, milý hochu, jsem,“ vece děd, „neboť musím souložit s babičkou.“
    A otevřel již patnáctou plechovku vazelíny.
  • Mike_Wazowski / 14. prosince 2004
    „Dědečku, jak dlouho již vlastně kouříte?“ ptal se Ladík dědečka.
    „Již více nežli šedesát let,“ odvětil sivák.
    „A babička, ta nikdy nekouřila?“
    „Nikdy, milý hochu, nikdy,“ odpověděl smutně dědeček.
  • Mike_Wazowski / 26. prosince 2004
    U Rožků na Štědrý večer počali po večeři rozdávat dárečky.
    „Prve, nežli začneme, měli bychom zapálit stromeček,“ pravil Ladík a přitom měl na mysli prskavky a svíčky.
    „Ach tak,“ uchechtl se sivý čtverák a vytáhl křesadlo.
    Za chvíli se Makotřasy ozvala proslulá hasičská kvarta.
  • Mike_Wazowski / 29. prosince 2004
    „Dnes jsme v počtech probírali goniometrické funkce,“ chlubil se Ladík dědečkovi.
    Sivý čtverák, potáhnuv ze své fajfky, lišácky přimhouřil oko a otázal se Ladíka: „Zdalipak víš, že sinus alfa dosáhne hodnoty i 1,2?“
    „Toť nemožné, vy nás zase uvádíte do říše bludů a klamů,“ opáčil hoch.
    „Ba, ba,“ pravil děd, „v sovětském Rusku za Velké říjnové revoluce tomu bylo tak...“
  • Mike_Wazowski / 4. ledna 2005
    Jednoho večera si stříhal dědeček nehty a jeden kousek uložil do plechové krabičky. Ladík jej pozoroval a posléze se siváka otázal:
    „Pročpak, dědečku, schováváte ten jeden nehet a nevyhodíte jej s ostatními do smetí?“
    „Protože za pár desítek let, až vědci přijdou na možnost klonování, tak z tohoto kousku mého nehtu isolují DNA a poté zde bude mé druhé já, zatímco mé prvé já již nebude mezi vámi. A taktéž posléze naklonují mé třetí já, čtvrté, páté...“ zašklebil se lišácky děd.
    „Ach tak...“ povzdychl si smutně Ladík, věda, že těch sivých taškařic nebude nikdá konec.
  • Mike_Wazowski / 21. ledna 2005
    Toho dne měli u Rožků k večeři obloženou mísu, kde byla vejce, něco bramborového salátu, kousky sýra měkkého i tvrdého, okurky a jakýs podivný salám se šedivou kůrčičkou, který dítka doposud nikdá neviděla.
    „Berte si a jezte, co hrdlo ráčí,“ pobízela všechny maminka.
    „A co dědeček? Kdepak je dědeček, vždyť nikdy se k večeři neopozdil?“ tázal se Josífek. Všichni se divili, kam se staroušek poděl.
    Jen Ladík se nedivil, potutelně se usmíval a bral si z mísy, leč salámu se ani nedotkl.
  • Mike_Wazowski / 7. února 2005
    Jednoho dne přikvačil Ladík ze školy a ihned na zápraží volal na kmeta:
    „Dědečku, dědečku, považte, dnes jsme měli vědu fysikální a pan učitel se rozhovořil o thermodynamice. Povídal, kterak látky se teplem roztahují a zimou smršťují. Zdalipak byste věděl nějaký příklad?“ otázal se hoch.
    „Baže, že vím,“ opáčil dědoušek. „Školní prázdniny přec!“
    „???“
    „No ano, letní mají dva měsíce, zatímco zimní pouhý týden!“ chechtal se ďábelsky děd.
  • Mike_Wazowski / 12. února 2005
    Jednoho nedělního dopoledne jeli dědeček s Ladíkem na výlet do Prahy. Vystoupili na nádraží Františka Josefa a prve, než dědeček objednal drožku, by s Ladíkem objeli krásy Prahy, pravil: „Musím nejdříve na Malou Stranu.“ Leč drožkář již netrpělivě podupával před budovou. Děd s vnoučkem tedy nasedli, drožkář se rozjel, a děd pravil: „Musím na Malou Stranu.“ Dojeli kousek od Prašné brány, tu dědeček přikázal drožkáři zastaviti a zaúpěl: „Musím na Malou Stranu.“
    „Ale dědečku, vždyť jsme teprva na Novém městě pražském, ještě jsme Vltavu nepřejeli,“ nechápavě koukal Ladík na kmeta.
    Pochopil až v okamžení, kdy sivý čtverák počal sobě poklopec rozepínati...
<<  <  1  2  >  >>
 

1898 - 2007 © Nezávislá iniciativa „Sivý čtverák“, Stanislav Hakl a další autoři (kontakt)