Novodobá tvorba


Dle autora - Skarouac (celkem 3):
  • Skarouac / 6. prosince 2004
    „Byl jsem včera ve městě a dostal jsem tam ohromnou nakládačku,“ pravil takhle jednou děd, když odpoledne žertoval s dětmi.
    „Proboha, dědečku, toť hrozné, neslýchané, od koho jste ji dostal?“ ptal se vyděšeně Ladík a slzy měl na krajíčku.
    „Od zelináře, chytráci,“ smál se děd, „však ji mám stále ve spíži naloženou v láku.“
    „Ach tak, toť okurka,“ smál se Ladík, byť měl stále ještě husí kůži.
  • Skarouac / 12. prosince 2004
    „Tak opět, děti, počneme,“ řekl dědeček. „Uhodím kamenem jako hlava velikým do okna a přece ho nerozbiji. Ale to musíme jíti ven, abych si vyhledal potřebný kámen.“
    „Však to známe, dědečku,“ volaly děti. „Kámen jako muší hlava vezmete.“
    „I tentokráte ne,“ smál se dědeček. „Tentokráte vezmu kámen velký doopravdy jako lidská hlava.“
    Děti hrnuly se s jásotem za dědečkem před okna, a Láďa, v obličeji všecek zardělý, vlekl od vrat okrouhlý bílý křemen, veliký jako pořádná hlava, a složil jej dědečkovi k nohám.
    „Nuže hleďte, jak kamenem do okna uhodím a přece jej nerozbiji,“ řekl dědeček a hodil kamenem do otevřeného okna. Ze světnice se poté ozvalo zoufalé zaúpění.
    „To byla jistě babička, trefil jste ji tím velkým kamenem,“ řekl vyděšeně Ladík.
    „Ano, ale okno se nerozbilo,“ smál se dědeček a děti s ním. Byť měly stále ještě husí kůži.
  • Skarouac / 25. prosince 2004
    „Vsaďme se, děti, že donutím kohokoliv, by vstal ze svého sedadla,“ pravil sivý čtverák.
    „To není možná,“ odporoval Ladík a hnedle se usadil.
    I poručil děd: „Vstát!“
    Ladík, potutelně se usmívaje, nevstával.
    „Však ty vstaneš hned,“ řekl děd a odepnul pásek od kalhot.
    „Ano, dědečku,“ hlesl vyděšeně Ladík a vstal, obávaje se trestu.
    „Tak vidíte, jak jsem Ladíka donutil vstát,“ smál se dědeček, spokojen, jakou novou taškařici zase vymyslel.
<<  <  1  >  >>
 

1898 - 2007 © Nezávislá iniciativa „Sivý čtverák“, Stanislav Hakl a další autoři (kontakt)