Novodobá tvorba


Dle autora - Trisolde (celkem 26):
  • Trisolde / 30. prosince 2007
    „Přijel k nám bílý kůň, zaleh’ nám celý dvůr. Co je to?“
    „Sníh.“
    „Ale jděte, zabitý bělouš je to.“
    „Ten také.“
  • Trisolde / 13. ledna 2008
    „Dědečku,“ poprosil jednoho večera Ladík, „co kdybyste mi dnes nenapaloval kudrlinky na rozoumku, ale řekl mi před spaním nějakou hezkou pohádku?“
    „To víš, že ano, Ladíku,“ usmál se dědoušek, „rád ti budu vyprávět některý z těch starých příběhů; co třeba o Popelce?“
    „Ach ano, dědečku,“ zaradoval se vnouček, „tu mám snad nejraději.“ Dědeček začal vyprávět a Ladík spokojeně naslouchal. Když najednou sebou škubl a přerušil tok starochovy řeči: „Ale dědečku, tak to nebylo. Když Popelka přišla domů z bálu, nenašla přeci hrách a popel rozsypané po podlaze, rozbité hrníčky a pokálený parapet.“
    „Ale to víš, že to tak bylo,“ pousmál se dědeček, „vždyť jí pomáhali siví holoubci.“
    „Ach tak.“
  • Trisolde / 5. května 2008
    Ladík se nemohl dočkat. Již dnes odpoledne půjde s dědouškem na maškarní merendu, již makotřaští Sokolové pro děti uspořádali. Maminka Rožková mu již i krásný kostým šlechetného prince uchystala, otec Rožek zapomněl na svou vrozenou šetrnost a celou pětikorunu mu s sebou dáti slíbil. Konečně je po obědě nádobí umyto a Ladík, převlékaje se, nemůže se dočkati dědečka, který ho slíbil v masce na veselý rej doprovoditi. Když však děd vyšel ze seknice, Ladíkovi podlomily se dětské nožky a bradička roztřásla se mu pláčem.
    „Co to má znamenat, dědečku. Když jsem se vás ptal, jaký pohádkový hrdina bude vám pro převlek vzorem, říkal jste Budulínek.“
    „Tak jest,“ potvrdil staroch, „a svého slova jsem také dodržel.“
    „To není pravda,“ vzlykal Ladík, „jste celý tmavě zelený, polykáte na prázdno, navíc jste pokryt páchnoucím slizem a šupinami.“
    „Jak se opovažuješ tvrditi, že vrdloužu?“ rozkatil se děd, „říkal jsem, že budu línek, a za mládě oné kaprovité ryby jsem se také přestrojil!“
    „Ach tak,“ zavzdychal Ladík nad další hanbou, kterou mu sivý čtverák před lidmi udělá.
  • Trisolde / 1. ledna 2009
    „Dědečku, dědečku, představte si, že pan řídící letos dovolil uspořádání výletu školního!“ přiběhl jednoho dne Ladík s jásotem ze školy domů.
    „Není možná,“ podivil se děd, „vždy přece tvrdil, že škola jest zařízení vážné, které má dbáti své důstojnosti a nikoli zbytečných kratochvílí, kterých si žáci i bez ponoukání navymýšlejí, až to k vydržení není.“
    „Nyní však přišel do školy nový oběžník z krajského inspektorátu, který výletům přeje, a pan inspektor prý jeho dodržování přísně bude sledovati. A navíc jsou dva nejhorší nezbedové, Klumpar a Perutka, zavřeni v polepšovně, poté co panu faráři vitriol do kropenky nastražili,“ vysvětloval Ladík.
    „Dobrá, pojedeš tedy na výlet,“ pokýval hlavou děd „a víš-li pak už, kam?“
    „Prý až na Slovensko,“ pokračoval Ladík vzrušeně s očima navrch hlavy, „uvidíme Tater Vysokých i Nízkých!“
    „Nešťastný chlapče,“ zachmuřil se stařec, „to se můžeš rovnou se životem rozloučiti. Na Slovensko! Cožpak nevíš, že tam ke snídani rožků pojídají?“
    „Dědečku, poproste maminku, ať mi připraví odvaru z třezalky,“ už jen zašeptal do mdlob padající vnouček.

  • Trisolde / 1. března 2009
    „Pojď sem, Ladíku,“ zavolal jednou na vnoučka dědeček právě se navrátivší z odpolední procházky, „mám pro tebe velkou novinu.“
    „Co jste se dozvěděl, dědečku,“ přiběhl Ladík pln nedočkavosti, „otelila se snad Kudláčkovic stračena, porazil jste konečně četníka Brůnu v tahaném mariáši či už se Majda ze statku zbavila nechtěně počatého děcka?“
    „Nic z toho,“ odvětil rozšafně děd, „ale potkal jsem dnes velebného pána před naším kostelíkem a ten mi vypravoval o nedávno z polepšovny propuštěném Perutkovi. Zdá se, že mu úplně odpustil všechna jeho darebáctví a dokonce ho chce o Velikonocích ministrantem jmenovati.“
    „Není možná, dědečku,“ rozhorlil se Ladík, „vždyť já o tuto poctu už tak dlouho usiluji, denně se modlím, v katechismu na výbornou prospívám, dodržuji posty, a teď mě má Perutka předstihnouti? Co všechny ty syrečky v nádobkách na svěcenou vodu, jízlivé komentáře při kázání, krysí jed v poháru s hostiemi, vitriol v kropence, to neznamená nic?“ A ubohý hošík propukl v křečovitý pláč.
    „Inu, časy se mění, Ladíku, a také odpouštěti je třeba, znáš přece podobenství o ztraceném synu. Pan farář nezbedníkovi, jenž se jistě dal na cestu pokání, úplně odpustil. I slza mu občas skanula po zarudlé tváři a žíla mu na čele nabíhala vzrušením, když mi o tom vyprávěl.“
    „No dobrá, dědečku, ale co vám tedy důstojný otec přesně říkal?“ tázal se zklamaně vzlykající Ladík.
    „»Doufám« – pravil mi ve svatém pohnutí a hlas se mu chvěl – »že bude Perutka o Velikonocích v kostele držet klapačku.«“
    „Ach tak,“ vzdychl vnouček na pokraji nervového záchvatu.
  • Trisolde / 12. září 2009
    Byla půlnoc a Ladík již dávno tvrdě spal. Celé Makotřasy byly tiché, jen zvuk pravidelných kroků ponocného Houkala se občas ozval z ulice. Najednou však začalo Ladíka cosi tížit. Nemoha popadnouti dechu skrze podivný tlak na své dětské hrudi, chlapec se zazmítal, a klidný spánek byl tentam. Ještě rozespalá a nicnechápající očka spatřila povědomou siluetu korunovanou věnečkem sivých vlasů, to dědoušek seděl na okraji vnukova lůžka, svou těžkou ruku maje položenu na proužkované peřině, jíž byl Ladík přikryt.
    „Řekni mi, Ladíku,“ zaševelil dědeček, „máš poluci?“
    „Co chcete, dědečku,“ nemohl se probrati Ladík, „co jestli mám?“
    „Máš-li poluci jsem se ptal,“ naléhal dále dědoušek.
    „Co vás to napadlo, dědečku?“ podivoval se již probuzený Ladík, „já sice ani nevím, co to je, ale slyšel jsem o té věci již několikrát vyprávěti mnohonásobného repetenta Trousila, když mámil z ostatních chlapců krejcary na trabuka. Sice se to prý stává v noci, ale chlapcům již pubertě dorostlým a mně je přece teprve deset let. Proto si myslím, že poluci jistě nemám.“
    „Asi tě budu muset zakudlati,“ opáčil stařec, „opět nevíš ničeho. Vždyť před hodinou tvoje kamarádka Lucinka od pohodných na záškrt zemřela. Co tedy myslíš: máš-li či nemáš po Luci?“
    „Ach tak,“ roztřásl se Ladík věda, že dnes v noci již neusne.
<<  <  1  2  >  >>
 

1898 - 2007 © Nezávislá iniciativa „Sivý čtverák“, Stanislav Hakl a další autoři (kontakt)