Dědečkova podobizna

SIVÝ ČTVERÁK

Reklama:

 

Novodobá tvorba


Dle autora - Yirkha (celkem 8):
  • Yirkha / 24. října 2004
    Onehdy byl dědeček s dětmi na procházce. Šli kolem díry v zemi a toho využil dědeček k následujícímu žertíku: „Děti, to zvířátko, které tam bydlí, leze ven jenom v noci. Teď sice nic nevidíme, ale copak bychom viděli, kdybychom tady byli v noci?“
    „Myš, myš,“ křičel Ladík, boje se, aby ho nikdo nepředešel.
    „Ne, Ladíku, tu bychom neviděli,“ odpíral dědeček.
    „Jezevce, dědečku,“ prohlásil Oldřich.
    „Ale kdepak. V noci bychom také nic neviděli, děti, protože by byla tma,“ rozřešil sivý čtverák.
    „Ach tak,“ smály se děti.
  • Yirkha / 27. října 2004
    „Děti,“ pravil zase jednou dědeček, „kdo z vás umí píti uchem?“
    „Toť dozajista nemožné,“ řekla Anička.
    „Já vím! Já vím!“ volal Ladík, vzpomenuv si na jiné dědovy šprýmy s uchem, „Budete skrze ucho hrnku píti.“
    „Ano, tak by to šlo,“ přiznával kmet, „ale přísahám, že takto lehce vás neobelstím.“
    „Tak to se nechám poddat,“ volala Lidka.
    „My také, my také,“ přidali se i ostatní, zjistivše, že jsou s rozoumkem v koncích.
    „Inu, tak vám tedy ukážu, jak budu píti uchem,“ pravil děd s vážnou tváří. Vzal od pece kastról a přiloživ jeho ucho ke svým ústům, napil se vody.
    „Ach tak, uchem hrnku jste nepil a přec jste nás doběhl,“ smály se radostně děti a sivý čtverák s nimi.
  • Yirkha / 4. prosince 2004
    Ladík s dědečkem si během výletu do Prahy zálibně prohlíželi výlohu cukrárny.
    „S indiánem jsi spokojen nebyl, s větrníkem též ne. Rakvička se ti také nezdála, o zákusku ani nemluvě. Nechtěl bys tedy tamten dortík, Ladíku?“ loudil děd z vnoučka odpovědi.
    Ladík dumal, až se mu kudrlinky rovnaly, však žádnou sivost za nabídkou neviděl.
    „Ano, dědečku, ten dortík bych moc, moc rád!“ řekl nakonec radostně.
    „Já také, Ladíku, já také...“ pravil děd, žmoulaje v kapse poslední haléř na cestu domů.
  • Yirkha / 7. prosince 2004
    Byl zimní večer a dědeček se přehraboval pohrabáčem v peci. Když ho vytáhl, byl ještě rozžhavený do ruda. I pravil: „Ladíku, v mládí jsem pěstoval tělesnou odolnost. Přiložím si tedy tento horký pohrabáč na chvíli na kůži a přesto ani nesyknu a budu úplně zdráv.“
    „Och, dědečku, určitě byste takovou hloupost dokázal vydržet, ale vaše kůže by byla na uhel seškvařená,“ oponoval vnuk.
    „I nebyla,“ pravil tajemně děd a vzal opět do ruky rozžhavený nástroj.
    Ladík i ostatní děti se začali bát, že se dědeček chce opravdu spálit a tak ani nedutaly.
    Starý čtverák však mlčky přistoupil ke své kožené brašně a přiloživ na ní rozpálený kov, začal se smát na celé kolo, jak děti opět doběhl.
    „Ach tak, na to jsem nepomyslel...“ mručel Ladík.
  • Yirkha / 25. prosince 2004
    Byl onehdy Štědrý večer a všichni se po večeři a štědrovečerním pomodlení shromáždili ve světnici kolem ozdobeného stromku a několika balíčků pod ním. Děti se užuž chtěli rozeběhnout a počít je rozbalovati, když je dědeček zarazil: „Děti moje, ještě vyčkejte chviličku, mám pro vás malou hádanku. Babička připravila 5 stejných balíčků, protože vás tu je pět, děti. A přesto někdo z vás žádný balíček nedostane. Jak je to možné?“
    „To je divné,“ mudroval Karlík, „opravdu je nás pět, ne šest...“
    „A pod stromkem je také pět balíčků,“ přizvukoval Jeník.
    „Nekto nedostane dálecek...“ počala fňukat Lidka.
    Jen Ladík ani nedutal, poněvadž věděl, že je to on, kdo je »dědečkův nejmilejší«, a tušil tudíž od starého čtveráka nějakou sivost.
    „Inu, nevíte? Tak toho uzříte...“ pravil děd, chopil se balíčku s Ladíkovým jménem, popadl fajfku a duse se smíchem, odešel ven.
    „Hm... Na to jsem nepomyslel...“ užíval si Vánoc Ladík.
  • Yirkha / 15. ledna 2005
    „Ladíku,“ pravil jednou před obědem dedeček, „dnes budeš jíst velkou novinku — polévku ze sáčku.“
    „Jé, tak to se moc těším,“ liboval si vnouček, „nikdo z mých kamarádů ji ještě nejedl.“
    Při obědě se potom ptal Ladík maminky: „To je ta polévka z pytlíku?“
    „Ne,“ odvětila matka zmateně.
    „Dědeček mi ale sliboval, že dnes budu jíst polévku z pytlíku!“ rozčiloval se Ladík.
    Až když mu kmet nalil plnou naběračku do sáčku místo do talíře, pochopil.
  • Yirkha / 28. února 2005
    „Vy moje drobotino, dám vám hádanku,“ počal opět jednou dědeček po obědě. „Co tvoří tři slípky na střeše našeho kurníku?“
    Děti dumaly svými malými hlavičkami, ale dlouho na nic nemohly přijít.
    „Lichý počet, chytráci!“ rozřešil nakonec kmet.
  • Yirkha / 17. března 2005
    „Ladíku,“ počal opět jednou dědeček po obědě, „mám pro tebe dozajista snadnou hádanku. Zodpovíš-li ji, dostaneš ode mne za odměnu novou korunu.“
    „Ano, ano, dědečku, jen se ptejte,“ odpovídal hbitě Ladík s vidinou snadného zisku.
    „Nuže dobrá. Má uniforma admirála švýcarského loďstva brigadýrku, dvourohý klobouk anebo čepici se čtyřhranným dnem?“
    Ladík se na chvíli zamyslel a dumal nad každou z kmetem nabízených možností. „Dvourohý klobouk,“ hlásil nakonec, vzpomenuv si na nějaký obrázek ze školní učebnice.
    Odpovědí mu bylo jen starcovo pousmání a zavrtění hlavou.
    „Tak tedy brigadýrka,“ zkoušel se rychle opravit, když mu prve běžná čepice přišla pro admirála málo.
    „Ani to, ani to, ty malý filuto,“ smál se dědeček. „Švýcarsko je přeci čistě vnitrozemský stát a žádné loďstvo nemá.“
    „Ach tak,“ pravil smutně nachytaný vnuk, „na zeměpis jsem nepomyslel...“
<<  <  1  >  >>
 

1898 - 2007 © Nezávislá iniciativa „Sivý čtverák“, Stanislav Hakl a další autoři (kontakt)