Dědečkova podobizna

SIVÝ ČTVERÁK

Reklama:

 

Novodobá tvorba


Dle autora - d.f.h (celkem 2):
  • d.f.h / 9. listopadu 2004
    „Dědečku,“ přišel jednoho rána Ladík do sednice k peci, kde kmet s oblibou sedával, „v noci se mi zdálo, jako by mě, z celé třídy nejlépe prospívajícího z katechismu, znásilnil starý kozel!“
    Staroušek se pousmál a dlouze si prohrabuje vousy, odvětil: „Kozel, povídáš...?“
    „Ach tak,“ zasmušil se Ladík.
  • d.f.h / 9. listopadu 2004
    Přijel do města cirkus a děti byly se podívat. Přiběhly pak domů celé rozjařené a hned počaly dědouškovi vyprávět, co všechno bylo tam k vidění.
    „A toho podivného tvora, co na hlavě má zuby, jste viděly?“ optal se jich děd, když se na chvíli utišily.
    „Takový tvor není, dědečku. Zuby na hlavě, není možná. Nás nenachytáš,“ smály se děti a tušily už čertovinu.
    „Jen neříkejte. Pohleďte na Ladínka, on je to! Což nevidíte ty hrozné zuby?“ nezklamal je děd, vyndav si z úst svou zubní protézu a položiv ji Ladínkovi na hlavu.
    „No, takhle!“ smály se pak Ladínkovi děti i dědeček, uslintávaje na sváteční košili.
<<  <  1  >  >>
 

1898 - 2007 © Nezávislá iniciativa „Sivý čtverák“, Stanislav Hakl a další autoři (kontakt)