Dědečkova podobizna

SIVÝ ČTVERÁK

Reklama:

 

Novodobá tvorba


Dle autora - eso (celkem 10):
  • eso / 31. října 2004
    Ladík přišel k dědovi a říká mu radostně: „Víte, dědečku, že brzy zhasnete?“
    „Myslíš zde v sednici, až půjdeme na kutě?“ usmál se sivý filuta.
    „Ne, umřete. Doktor to dnes říkal mamince, že prý máte raka!“ smál se Ladík.
    „Ach tak...“ povzdychl si kmet a mráz mu pobíhal po zádech.
  • eso / 31. října 2004
    Ladík přiběhl domů a doširoka se usmíval.
    „Copak máš takovou radost, Ladíku?“ zeptal se dědeček.
    „Pan pekař mi dal zdarma dva koláčky, dědečku,“ odpověděl mu radostně Ladík.
    „Když mi jeden dáš, povím ti žertovnou matematickou hádanku,“ pověděl mu děd.
    „Tak dobrá,“ souhlasil Ladík a podal dědečkovi pochoutku. Ten ji hned vsunul do úst a pochvaloval si, jak je dobrá.
    „Tak, Ladíku,“ řekl poté, „měl jsi dva koláčky a já jsem jeden snědl. Kolik ti jich zbylo?“
    „Jeden!“ vyhrkl bystře Ladík.
    „I kdepak,“ řekl dědeček, „nemáš žádný!“
    „Jak to?“ zeptal se Ladík.
    „Takto!“ zvolal sivý čtverák a snědl i druhý koláč. A smál se a smál.
    „Ach tak,“ povzdychl si Ladík.
  • eso / 31. října 2004
    Ladík přišel k dědovi a říká mu radostně: „Víte, dědečku, že brzy zhasnete?“
    „Myslíš zde v sednici, až půjdeme na kutě?“ usmál se sivý filuta.
    „Ne, umřete. Doktor to dnes říkal mamince, že prý máte raka!“ smál se Ladík.
    „Ach tak,“ povzdychl si kmet a mráz mu pobíhal po zádech.
  • eso / 8. listopadu 2004
    „Víš Ladíku, jak chléb ve zlato proměniti?“ zeptal se dědeček.
    „Nevím,“ řekl Ladík, „řekni jak, dědečku! Krajíc zlata by se nám všem tuze hodil!“
    „Vezmi si tento krajíc, vlez si s ním do sklepa a zůstaň tam po celou noc,“ poradil mu děd.
    A Ladík tak učinil, zůstal ve studeném sklepě po celou noc, ale ráno byl chléb stále jenom chlebem. Roztřesený vystoupil ze sklepa do kuchyně, kde dědeček právě dojedl snídani.
    „Tak co,“ optal se Ladíka, „už víš, jak chléb ve zlato proměniti?“
    „Ne-nevím,“ vykoktal třesoucí se Ladík a mráz z horečky mu běhal po zádech.
    „Já také ne!“ odtušil sivý čtverák.
  • eso / 11. listopadu 2004
    „Dovedeš dobře počítati, Ladíku?“ otázal se děd.
    Ladík hrdě přisvědčil.
    „Vsaď se tedy, že i když si vybereš sám jakékoli číslo,“ pravil dědeček, „pak s ním učiníš několik počtů jak ti řeknu, uhodnu výsledek.“
    „Že si mohu sám vybrat? No, dědečku, leda že byste byl věštec,“ odpovídal Ladík. „Dobrá tedy, vsadím půlhaléř, který jsem dnes od otce dostal, že toho nedokážete.“
    „Mysli si tedy číslo,“ poroučel dědeček, „násob je šesti, součin děl dvěma, násob znovu šesti a vyděl součin číslem, které sis zprvu myslil. Když jsi již vypočítal, násob sedmatřiceti, a vyslov číslo, které ti vyšlo. Hotovo?“
    „Ano,“ řekl po chvilce Ladík.
    „Vyšlo ti šest set šedesát šest,“ pravil tiše děd.
    „Ne, nevyšlo,“ zasmál se Ladík.
    „Ty si ze mne šprýmy děláš,“ durdil se děd, „a co ti tedy vyšlo?!“
    „CHYBA: Nulou nelze dělit,“ odvětil Ladík.
    Protentokrát sivému čtverákovi vrátil jednu na rozumu napálenou kudrlinku.
  • eso / 12. listopadu 2004
    „Děti, poslouchejte,“ pravil jednoho dne dědeček, slézaje přitom z půdy.
    „Ukryl jsem na půdě pokladu, hledejte a naleznete,“ dodal. Rozeběhly se děti k žebříku a ve chvíli již prohledávaly každý zaprášený kout, pokladu překotně hledajíce.
    Když se po hodině vracely notně umazané, volaly na starce: „Dědečku, na půdě žádného pokladu není!!“
    „I je,“ odvětil rozhodně kmet, avšak ústa mu již smíchem poškubávala, vida děti od mouru a sazí zmazané.
    „Žádného jsme nenašli,“ vyřkl rozhodně Ladík.
    „Já včera ano!“ vykřikl stařík, už v mocném záchvatu smíchu se zmítaje.
  • eso / 16. listopadu 2004
    „Dám ti hádanku, Ladíku,“ řekl jednou dědoušek svému vnukovi.
    „Na jednom břehu řeky jest pes a na druhém břehu kus masa. Jak se pes k masu dostane, když přeplavat nesmí a žádného mostu tam není?“
    „Přeplavat nesmí a mostu tam není? To opravdu nevím, dědečku,“ na to Ladík.
    „Je to pes Ježíš,“ pravil děd.
    „Ach tak,“ řekl Ladík a smál se také.
  • eso / 2. prosince 2004
    „Ladíku!“ vykřikl dědeček. „Máš na zádech obrovského pavouka!“
    Ladík vyskočil, křičel a válel se po zemi, aby ho setřásl.
    „Apríl!“ zvolal sivý čtverák.
    „Ale vždyť je listopad,“ namítnul Pepíček.
    „Bať, ale kdyby bylo opravdu apríla, nebyl bych Ladíka tak snadno nachytal, ty nedovtipo!“ opáčil stařík.
    „Ach tak...“ povzdychly si děti, až na Ladíka, kterému jen mráz přecházel po zádech.
  • eso / 8. prosince 2004
    „Ladíku!“ otázal se děd, „jestlipak víš, co je to: má to nohou osmero, rukou patero, ocasu jednoho a stále to zpívá?“
    „Vím,“ odtušil Ladík a odešel z místnosti.
    Po zbytek dne se sivý čtverák neusmál.
  • eso / 19. října 2007
    „Řekni mi, Gavíku,“ obrátil se světlovlasý čtverák na svého přítele ve škipetarštině, „chtěl bys, abych ti posluhoval?“
    „Nu, to by se mi líbilo. Provedl jsi mi už dost ošklivých vtípků, bylo by správné se mi za to odvděčit,“ opáčil jeho černovlasý soudruh.
    „Tak dobře – pokud postříkáš řidiče prvního projíždějícího automobilu touto žertovnou vodní pistolkou, budu tvým slouhou až do konce tvého života,“ řekl mu s úsměvem čtverák.
    „Inu, proč ne,“ řekl si jeho společník, „jen abych nemusel na automobil dlouho čekat, je to přece jenom technická novinka.“
    „Ach tak...“ pomyslel si Gavrilo Princip o patnáct minut později.
<<  <  1  >  >>
 

1898 - 2007 © Nezávislá iniciativa „Sivý čtverák“, Stanislav Hakl a další autoři (kontakt)