Dědečkova podobizna

SIVÝ ČTVERÁK

Reklama:

 

Novodobá tvorba


Dle autora - snof (celkem 5):
  • snof / 7. listopadu 2004
    „Že neuhodnete, děti, jakou pohádku vám dnes budu vyprávět před spaním,“ pravil dědeček jednoho večera vnoučatům.
    „Toho jistě neuhodneme,“ ujišťovaly ho děti a Ladík se zeptal: „Jakou?“
    „Inu, žádnou!“ odvětil děd, zhasil v pokoji světlo a odešel. Ještě dlouho se nesl chodbou čtverákův smích.
  • snof / 4. prosince 2004
    Ladík s dědečkem si během výletu do Prahy zálibně prohlíželi výlohu cukrárny.
    „Dědečku, já bych chtěl indiána!“ prosil Láďa.
    „Vážně?“ pravil dědeček. „A nechtěl bys místo něj radši něco jiného?“
    „Nene,“ trval na svém chlapec. „Opravdu bych chtěl indiána.“
    „Tak dobře, když si to přeješ,“ odvětil děd.
    Na ta slova přiložil dlaň k ústům a začal jí pohybovat tam a zpět vydávaje přitom ústy vysoký tón. Skutečně byl od pravého Indiána k nerozeznání, leč Ladík už začal natahovat moldánky.
  • snof / 8. prosince 2004
    Ladík dostal v hodině slohu za úkol napsat o nějakém příbuzném. A protože byl zrovna na návštěvě u dědečka v Makotřasích, rozhodl se, že bude psát o něm. „Dědečka mám moc rád, neboť je s ním legrace,“ napsal chlapec a pokračoval: „V Makotřasích chová dědeček slepice a králíky.“
    „Zdalipak, Láďo, víš, že mám také housera?“ ptal se děd, který slyšel, jak si chlapec polohlasem předčítá, co právě napsal.
    „Vážně?“ odvětil Ladík, neb toho nevěděl. „A kde ho dědečku máte?“
    „Inu v zádech,“ rozesmál se sivý čtverák.
    „To potom ano,“ souhlasil napálený vnouček.
  • snof / 14. prosince 2004
    „Babička o Vás tuhle prohlásila, že jste starý prasák,“ žaloval jednoho dne Ladík dědečkovi. „Babička žárlí, protože už souložím jenom s tebou,“ pousmál se děd, otevíraje další plechovku vazelíny.
  • snof / 23. ledna 2005
    Ondyno přišel Ladík za dědečkem, ukázal mu jakousi knihu a pravil: „Zde v této knize se píše, že lidé budou ještě v tomto století létat na Měsíc.“
    Děd se zamyslil a zeptal se: „Oč se, Ladíku, vsadíš, že se ti teď hned na Měsíc postavím?“
    „Jakže? Na Měsíc? Nemožno!“ usuzoval hoch a sebevědomě dodal, že v takovém případě by snědl před dědečkem stránku z kalendáře na zdi visícího.
    „Z tohoto kalendáře?“ tázal se šibalsky děd, načež přistoupil ke zdi a sňal z ní dotyčnou tiskovinu, která měla právě dvanáct listův. Pak ji položil na zem a — postavil se na ni.
    „Vidíš?“ pravil pak vnoučkovi. „Přece jsem se na měsíc postavil.“
    „Dedecet se postavil na mnesic!“ radovala se Lidka, zatímco napálený hoch smutně žvýkal první stránku kalendáře, od dědových bot notně pošlapanou.
<<  <  1  >  >>
 

1898 - 2007 © Nezávislá iniciativa „Sivý čtverák“, Stanislav Hakl a další autoři (kontakt)