Novodobá tvorba


Dle autora - trosecky (celkem 2):
  • trosecky / 14. prosince 2006
    Jednoho odpůldne pozoroval děd vnoučka Ladíka, kterak si na dvorku hraje se svým milým kamarádem, veselým štěňátkem Azorkem, které před několika dny dostal od makotřaského ovčáka. „Ladíku, vidím jak je tvůj pejsek šikovný. Vsadím se, že i plavati dovede,“ oslovil čtverácký děd svého prapotomka. „Inu to dovede, dědečku, pejsci přeci umějí plavati již odmalička,“ souhlasil hoch, potěšen dědovou pochvalou. „Nu, Ladíku, vsaďme se, že Azorek nepřeplave ani tak malý rybníček, na kterém na dvoře tety Benýškové plavou husy a kachny. Přeplave-li, koupím ti u cukráře za pět korun bonbónů.“ „A to je snadné dědečku, rybníček u tety přeci nemá více než jednoho metru na průměr, takový Azorek jistě lehce přeplave,“ těšil se chlapec na snadnou výhru. „Tedy domluveno,“ usmál se sivý čtverák, přistoupil k milému štěňátku, pozdvihl jej za kůži v týle do výše a učiniv jen pár kroků, vhodil jej opodál do studny. „Podívej Ladíku, opravdu plavati dovede,“ nahýbal se děd nad studnou, „leč i přesto, že naše studna ani takový průměr jak Benýškovic jezýrko nemá, přec ji nepřeplave, neboť nemá břehu,“ smál se čtverák, zatímco Ladík, pochopiv teprve nyní dědův žert a vida marné snažení Azorkovo v hloubi studně, počal natahovati.
  • trosecky / 21. února 2007
    „Ladíku, až jednoho dne zemru, toto vše bude tvým!“ pravil jednoho dne děd, naložený v dobrém rozmaru, svému vnuku, s nímž právě stál uprostřed svých polností a široce se rozmáchl rukou kol sebe. „Děde, tedy právě já mám celý grunt zděditi?" podivil se Ladík, rozrušen vyhlídkou budoucí majetnosti. „Ale kdeže, hochu hamižný,“ usmál se čtverák a puknuv si ze své dýmky, dodal zvesela: „Vždyť vidíš, že rukou naprázdno tu mávám! Tedy všechno toto NIC bude tvým!“ A děd zvrátil svou sivou hlavu vzad, zalykaje se smíchem. „Ach tak,“ povzdychl si napálený Ladík.
<<  <  1  >  >>
 

1898 - 2007 © Nezávislá iniciativa „Sivý čtverák“, Stanislav Hakl a další autoři (kontakt)