Dědečkova podobizna

SIVÝ ČTVERÁK

Reklama:

 

Novodobá tvorba


Dle autora - vimrdalgol (celkem 2):
  • vimrdalgol / 1. března 2006
    Jednoho dne muselo to přijít. Ladík – dnes vlastně již dospělý Laďa – seděl u dědouškova smrtelného lože. Dědoušek se vážně zadíval do smutné tváře vnukovy a pravil: „Laďo, zdalipak jsi připraven nésti dále mou pochodeň? Myslím, že jsem tě toho dosti naučil.“
    Laďova tvář se rozjasnila. Věděl, že není zrovna vhodná chvíle pochlubit se šprýmem, který dlouhou dobu promýšlel a o kterém věděl, že si s ním ani sivý čtverák neporadí. Avšak dědoušek znenadání ulehl a nebyla již k tomu příležitost. Teď ho však dědoušek přímo vyzval, ať předvede co umí. Konečně měl Laďa příležitost vymanit se z věčného prokletí oběti dědečkových šprýmů.
    „Zdalipak víš, dědoušku,“ začal Laďa. V té chvíli se dědoušek potutelně usmál a s odcházejícím vědomím si liboval nad svým posledním, přesně načasovaným šprýmem.
    „Ach tak,“ vydechl ohromený Laďa a zoufale zaštkal. Nebyl to však žal nad dědouškovou smrtí.
  • vimrdalgol / 10. března 2015
    „Ladíku,“ pravil dědeček, „včera jsem tě celý večer tajně pozoroval, jak si ‚hraješ‘ se svým ‚pokladem‘. Dáš-li mi ale ten koláč od maminky, slibuji, že jí to neprozradím.“ Ladík nerad obětoval koláč, na který už se mu sliny jen sbíhaly, ale byl rád, že se vyhne mrzutostem s maminkou. Brzy si ho však maminka zavolala k sobě a zle mu vyčinila za jeho hříšné chování. Ladík z toho byl náramně nešťastný, ale nejvíce ho trápilo, že milovaný dědoušek zklamal jeho důvěru. „Ale co tě nemá, Ladíku. Však jsem splnil svůj slib neprozradit mamince, že jsem tě celý večer tajně pozoroval,“ pravil se spokojeným pomlaskáváním dědeček, vybíraje si z vousů drobty.
<<  <  1  >  >>
 

1898 - 2007 © Nezávislá iniciativa „Sivý čtverák“, Stanislav Hakl a další autoři (kontakt)