Dědečkova podobizna

SIVÝ ČTVERÁK

Reklama:

 

Novodobá tvorba


Dle data - 2005/08 (celkem 7):
  • Svezi_vitr / 7. srpna 2005
    „Dnes večer bude na večeři čočka,“ hlásil s úsměvem dědeček. „Víš-li pak, Ladíku, na co se ale těším poté? Až před spaním natáhnu...“
    „Hodiny?“ vyzvídal Ladík. „Ale kdeže!“ zasmál se čtverák. „Bačkory!“
    „Už také bylo na čase.“
  • Trisolde / 7. srpna 2005
    „Dědečku,“ otočil se Ladík jednou po obědě k již již dřímajícímu kmetovi, „pročpak se na lavici stále tak neklidně vrtíte?“
    „Inu, dočkej času, chlapče, sám toho brzy poznáš,“ zamumlal staroch zpod šedivé brady.
    „A dědečku,“ nedal si Ladík po chvíli pokoj, „proč jste teď tak zprudka na lavici nadkočil?“
    „Inu, toho poznáš co nevidět,“ odvětil potutelně děd.
    „Dědečku,“ zacpal si najednou vyděšený Ladík nos, „co to tady teď zavanulo?“
    „Inu, svěží vítr to nebyl,“ zašklebil se sivý čtverák a významně pohlédl na nedojezený talíř hrachu.
    „Ach tak,“ zasípal Ladík, všecek se duse.
  • wuxia / 7. srpna 2005
    Ladík stál před zrcadlem, stroje se; naparoval se jako holub na báni a všecek se parádil. Dědeček prohlížel si hocha šelmovsky a pak se otázal: „Kampak se, chlapče, chystáš?“ „Pan řídící uspořádal na paloučku u studánky dostaveníčko a všickni hoši i děvčata z naší třídy přijdou a budou se hráti hry,“ odvětil hrdě Ladík. „A já budu přednášeti báseň,“ dodal pyšně. „Ach tak. Již si vzpomínám, pan řídící se mi o tom zmínil ondyno v krčmě u sklénky... ehm, minerální vody Bič,“ pravil kmet a v očích se mu zablýsklo. „A víš-li pak, hochu, že pan řidící nachystal i žertovné překvapení?“ „A jaké, dědečku?“ vyvalil oči junák. „Inu, o desáté večerní přijede kmotr Paroubek z Obuškomlat a předvede vám kratochvilné vystoupení. Však poznáš na vlastní kůži, co kmotr dovede. Tak hezkou zábavu, chlapče,“ popřál škodolibě děd vnoučkovi a potutelně se usmívaje odkráčel za humna.
  • Trisolde / 14. srpna 2005
    „Dědečku,“ oslovil jednou večer Ladík sivého kmeta obklopeného i ostatními vnoučaty a přemýšlejícího nad nějakým obzvlášť vydařeným čtveráctvím, „slíbil jste mi již v červnu, že máte pro mne schystáno překvapení, na jaké nezapomenu, co živ budu — jen budou-li na mém vysvědčení samé biče. Jedničky mám od shora až dolů, již máme srpen a stále jsem ničeho od vás nedostal.“
    „Inu, Ladíku,“ usmál se staroch pod vousy, „musíš se ozbrojiti ještě špetkou trpělivosti. Neslyšel jsi snad o tom, že voda v naší studni byla shledána cholerových bakterií ne zcela prostou a tudíž k pití zcela nevhodnou?“
    „O tom jsem, dědečku, slyšel, ale nechápu...“
    „A o inkubační době jsi též slyšel?“ skočil stařík vnoučkovi do řeči a zachechtal se potměšile.
    „Ne,“ zamyslel se Ladík.
    A my všichni také.
  • wuxia / 22. srpna 2005
    „Máme různé měsíce,“ počal řeč stařík poté, co kvíčerou pojedl kyselo a křápance. „Leden jest studený, únor krátký, červenec teplý a tak dále. Zdalipak, Ladíku, víš, jaký medle měsíc je ale kulatý?“ otočil se staroch na vnoučka. „Cože??!!“ vytřeštil oči Ladík, neb toho nevěděl. „Inu, úplněk,“ prozradil děd vyluštění hádanky.
  • Trisolde / 31. srpna 2005
    „Dědoušku,“ počal se večer Ladík lísati k pokuřujícímu starci, „víte, že zítra opět začíná škola?“
    „I jakpak bych toho nevěděl,“ odvětil vážně děd, „vždyť jsem v časech svého dětství býval z každého začátku školního roku tak vystrašen, že jsem vždy posledního srpna při poobědním spánku nadělal do peřin. Ještě dnes mne, starého kmeta, tato můra neblaze navštěvuje.“
    „A já myslel, že vyváželi po obědě žumpu,“ zamyslel se Ladík.
    „I kdepak žumpu,“ zachechtal se staroch. „A možná bys měl ještě, Ladíku, věděti, že jsem si dnes pro svůj odpočinek zvolil tvoji postýlku.“
    „Ach tak,“ zasmušil se Ladík.
  • strejka / 31. srpna 2005
    Prvního školního dne si dědeček ještě před odchodem Ladíka do školy povolal mileného vnoučka k sobě. „Ladíku, vsaďme se o Káju Maříka, že již dnes dostaneš ve škole svou první pětku,“ lákal přitroublé dítko mazaný stařec. „Ale jakpak bych mohl, dědečku, už dnes doplatiti na svou neznalost, když se ještě nebude vyučovat? To jste tedy tuze neopatrný sázkař, dědečku,“ opáčil při potřásání ruky Ladík v domnění, že dědeček coby starý negramota nemá poznatků o moderních vyučovacích metodách, a vydal se v ústrety novému školnímu roku. Ihned po vnukově návratu naň děd udeřil: „Inu co, Ladíku?“ „Inu nic, dnes jsme se ještě neučili, tudíž jsem ani žádných známek nedostal,“ opáčil Ladík, v oku se mu zablýsklo a pohlédl na svou knihovničku. „Ani od kamaráda Karlíka jsi dnes ničeho nedostal?“ „Ani od Karlíka, dědečku,“ pospíšil si s odpovědí nezvykle klidný chlapec. „Stejně nic jíst nebudu. Kdo to kdy viděl — jíst papíry,“ rozladěně zavrčel kmet, utnuv debatu, a s čibukem v koutku odcházel rozmýšleje, zda již Ladík náhodou nedorostl do věku, kdy mu vyhraná sázka bude stát za zákeřnou lež, či zda si jen ten nemravný ohava Karlík sprostě neponechal jeho desetikorunu i s dvoukorunovou odměnou, kterou si drze vymínil za splnění úkolu.
<<  <  1  >  >>
 

1898 - 2007 © Nezávislá iniciativa „Sivý čtverák“, Stanislav Hakl a další autoři (kontakt)