Dědečkova podobizna

SIVÝ ČTVERÁK

Reklama:

 

Novodobá tvorba


Dle data - 2015/01 (celkem 4):
  • Pedro / 19. ledna 2015
    „Ladíku,“ spustil dědeček, jen co se nebohý hoch posadil ke stolu, aby vyčkal snídaně, kterou zatím ještě připravovala maminka. „Oč, že jednou rukou chytím na 60 dospělých lidí.“ „Dědečku, toť zhola nemožno,“ odtušil Ladík. „Je-li to nemožno, nemáš se čeho báti. Vsadíme se tedy o tvou dnešní snídani; vyhraješ-li, dostaneš celé balení rumových pralinek.“ „Budiž, dědečku, souhlasím,“ řekl Ladík slintaje při pomyšlení na rozkoš, kterou mu způsobí požití tolika rumových pralinek. Dědeček přešel k rozhlasovému přijímači a jednou rukou zakroutil knoflíkem. Ozvala se Smetanova Má vlast. „Vidíš, milý vnoučku, jednou rukou jsem chytil na rozhlasovém přijímači koncert symfonického orchestru a takový symfonický orchestr má dobře na 60 členů,“ pravil vítězoslavně kmet. V tom přišla maminka: „Ladíku, jedu dnes za tetičkou do Buštěhradu. Oběd proto nebude, ale připravila jsem řádnou snídani, abys až do večera nestrádal hlady.“
  • Pedro / 19. ledna 2015
    Ladíkovi nebylo do skoku. Celý den mu kručelo v břiše, z hladu ho i hlavička bolela a dostal proto za pět z vyňatých slov po P. Napadlo mu, že na zahradě aspoň otrhá poslední angrešt, aby umírnil křeče v břiše, než se pozdě k večeru vrátí maminka z Buštěhradu. Angrešt si hezky natrhal do mističky, tu postavil na stůl a už po ní natahuje ručičku, když v tom vejde dědeček a potměšile se ušklíbne. „Vyvážím tvůj angrešt vepřovým!“ pronesl nahlas. Vnoučkova umořená hlavička se k němu zdvihla a zamyslela se a Ladík při pomyšlení na hezky mastný kus masa neodolal. „No dědečku, to bych raději než ten kyselý angrešt.“ Dědeček vzal misku angreštu, dal ji na trakař a odjel s ním na dvorek, kde se v louži rochnilo prase a misku s angreštem vyklopil přímo k praseti do louže. „Ale dědečku, co to děláte, to je přece škoda. Ale teď mi dejte slibovanou pečínku.“ Děd se rozřehtal. „Ale o pečínce nebylo řeči. Řekl jsem, že vyvážím tvůj angrešt vepřovým! A vidíš vyvezl jsem ho a vyklopil tady tomu praseti – tedy vepřovému dobytku.“
    Ladík smutně sklopil hlavu a jal se okusovat travičku mezi kameny na zápraží.
  • Pedro / 19. ledna 2015
    Na Makotřasy se již snášela noc. Maminka dorazila pozdě, ale přece jen ještě ukuchtila něco dobrého. Ladík tentokrát seděl u stolu jako první a dychtivě hleděl, jak se maminka u plotny otáčí. Vždyť od včerejšího večera neměl v ústech než trochu toho šťovíku, který odpoledne spásal na zápraží. Sivý čtverák se přibelhal do kuchyně a usedl ke stolu. Spokojeně pokuřoval a nedal znát, že chystá další šprým. Až když maminka postavila před Ladíka plný talíř ovocných knedlíků, otázal se polohlasem: „Jistě znáš, Ladíku, že se o něčem říká, že má všech pět Pé. Víš-li, ale co má čtyři Pé?“ Ladík smutně zavrtěl hlavou na znamení, že neví. „Přece tvoje Pětka z vyňatých slov Po P.“ řekl stařík nahlas, aby i maminka slyšela. „Cože? Nedostatečná z mateřského jazyka?“ spráskla maminka ruce. „Tak tedy hybaj do svého pokoje a dnes bez večeře,“ rozhodla maminka. Ladík se resignovaně odšoural ke dveřím a ještě po očku pozoroval, jak kmet přesypává jeho i svou porci knedlíků do jedné velké mísy a spokojeně mlaská.
  • myxajlo / 20. ledna 2015
    Sivý čtverák myslil na Ladíka. Byl z něho už mladý muž a pracoval druhým rokem na hutích v nedalekém Kladně, kde se zapojil do sílícího hnutí komunistického. Seznámil se tam i s Antonínem Zápotockým, rodákem ze Zákolan, vesnice od Makotřas co by kamenem dohodil. Ladík věděl, že se dědeček znával s jedním ze Zápotockého strýců, vyhlášeným karbaníkem. A tak jednou, když přijel vnouček na neděli domů, přivedl na návštěvu i milého svého soudruha, doufaje, že se stařík protentokrát svých taškařic zdrží.
    Sivý čtverák si dělnického předáka kladenského dlouho prohlížel, bafaje ze své dýmky. A vtom překvapil jej otázkou:
    „Víte-li, Toníku, co jest opakem Kladna?“
    „Opakem našeho rudého Kladna?“ – zamyslil se překvapeně Zápotocký. „Věru, co by to mělo být? Snad nějaký kraj spíše zemědělský, kde vítězí vždy zpátečnická strana agrární? Že by Haná?“
    „I kdeže,“ volal stařík, potěšen, že i významného kamaráda Ladíkova doběhl – „Záporno! Záporno jest přece opakem Kladna!“
    Zápotocký se podivil starcově prohnanosti, ale to už dědeček naléval do pohárů kontušovku. Její vůně vykouzlila komunistovi na tváři úsměv. Jen Ladíkův obličej zůstal nezměněn a jeho rty sevřeny. Myslil na svou nadcházející cestu do Moskvy. Věděl, že se tam naučí, jak sivému čtverákovi zakroutit krk.
<<  <  1  >  >>
 

1898 - 2007 © Nezávislá iniciativa „Sivý čtverák“, Stanislav Hakl a další autoři (kontakt)