Novodobá tvorba


  • Mike_Wazowski / 4. ledna 2005
    Jednoho večera si stříhal dědeček nehty a jeden kousek uložil do plechové krabičky. Ladík jej pozoroval a posléze se siváka otázal:
    „Pročpak, dědečku, schováváte ten jeden nehet a nevyhodíte jej s ostatními do smetí?“
    „Protože za pár desítek let, až vědci přijdou na možnost klonování, tak z tohoto kousku mého nehtu isolují DNA a poté zde bude mé druhé já, zatímco mé prvé já již nebude mezi vámi. A taktéž posléze naklonují mé třetí já, čtvrté, páté...“ zašklebil se lišácky děd.
    „Ach tak...“ povzdychl si smutně Ladík, věda, že těch sivých taškařic nebude nikdá konec.
 

1898 - 2007 © Nezávislá iniciativa „Sivý čtverák“, Stanislav Hakl a další autoři (kontakt)