Novodobá tvorba


  • Torama / 9. srpna 2008
    „Dědoušku, soused Nejezchleba dnes říkal tatínkovi, že jste vyhrál v šenku sázku, prý jste se vsadil, že vypijete všeho, co teče a skutečně jste tak učinil, jest tak?“ otázal se ondyno Ladík.
    Dědoušek se usmál: „Ano, Ladíku, skutečně jest to tak, vypiji všeho, co teče, to jistě ti v šenku každý potvrdí.“ Ladík se usmál a bezelstně se zeptal: „A dědoušku, zdalipak se vsadíte i se mnou? Říkám vám, že nevypijete všeho, co teče. Prohraji-li, pojím všech dílů Káji Maříka. Vyhraji-li, nepůjdete vy celý měsíc do šenku, místo piva budete jenom mléka píti a krom toho celých pět korun ze své penze jako výhru mně dáte, souhlasíte?“ – „Souhlasím, pro sázky účelu i kyselého mléka vypiji, byť bych poté na prevétu celého dne stráviti musel, pokud jsi mne tímto přečtveračiti chtěl,“ odvětil dědoušek. Poté si s Ladíkem na znamení ujednání sázky rukou podali a dědoušek se otázal: „Tak, chlapče, čeho mi k vypití předložíš, abych dokázati ti mohl, že skutečně všeho, co teče, vypíti svedu? Nemohu se již dočkati, až uvidím tě tvého oblíbeného desertu pojísti.“ – „Jen vyčkejte, dědoušku, vyčkejte, hnedlinko jsem u vás,“ zavolal Ladík. A poté, co dědoušek uzřel Ladíka, an do seknice starých rozeschlých necek přináší, pochopil, že záblesku sivosti ve vnoučkových očích skutečně zahlédl a zdatného nástupce, co se čtveračin týče, sobě vychoval.
 

1898 - 2007 © Nezávislá iniciativa „Sivý čtverák“, Stanislav Hakl a další autoři (kontakt)