danielsoft / 9. července 2014Letní prázdninové pobyty a jejich vyčerpávající túry potkaly Rožkovic děti. Dědeček vymyslel relativně obtížnou trasu, ale zároveň vzbudil jistá očekávání:
„Na konci cesty,“ prohlásil kmet, „bude zámek.“
Děti tedy pochodovaly se značnou zvědavostí a energií. Již se nemohly dočkat prohlídky historického stavení. Ale na všechny upřesňující dotazy odpovídal děd pouze pokrčením ramen. Že se to vyjeví v pravý čas.
Jakmile došli všichni do stanoveného cílového bodu, schváceni a unaveni, ozval se Ladík.
„Ale já tu, dědečku, pražádný zámek nevidím.“
„Inu, Ladíku,“ odvětil kmet, „ty ho spíše uslyšíš.“
„Méééééé,“ zamečel děd.
„Ach tak,“ vzdychly děti poté, co pochopily.
