Yirkha / 27. října 2004„Děti,“ pravil zase jednou dědeček, „kdo z vás umí píti uchem?“
„Toť dozajista nemožné,“ řekla Anička.
„Já vím! Já vím!“ volal Ladík, vzpomenuv si na jiné dědovy šprýmy s uchem, „Budete skrze ucho hrnku píti.“
„Ano, tak by to šlo,“ přiznával kmet, „ale přísahám, že takto lehce vás neobelstím.“
„Tak to se nechám poddat,“ volala Lidka.
„My také, my také,“ přidali se i ostatní, zjistivše, že jsou s rozoumkem v koncích.
„Inu, tak vám tedy ukážu, jak budu píti uchem,“ pravil děd s vážnou tváří. Vzal od pece kastról a přiloživ jeho ucho ke svým ústům, napil se vody.
„Ach tak, uchem hrnku jste nepil a přec jste nás doběhl,“ smály se radostně děti a sivý čtverák s nimi.
