Novodobá tvorba


  • eso / 12. listopadu 2004
    „Děti, poslouchejte,“ pravil jednoho dne dědeček, slézaje přitom z půdy.
    „Ukryl jsem na půdě pokladu, hledejte a naleznete,“ dodal. Rozeběhly se děti k žebříku a ve chvíli již prohledávaly každý zaprášený kout, pokladu překotně hledajíce.
    Když se po hodině vracely notně umazané, volaly na starce: „Dědečku, na půdě žádného pokladu není!!“
    „I je,“ odvětil rozhodně kmet, avšak ústa mu již smíchem poškubávala, vida děti od mouru a sazí zmazané.
    „Žádného jsme nenašli,“ vyřkl rozhodně Ladík.
    „Já včera ano!“ vykřikl stařík, už v mocném záchvatu smíchu se zmítaje.
 

1898 - 2007 © Nezávislá iniciativa „Sivý čtverák“, Stanislav Hakl a další autoři (kontakt)