Halub / 16. listopadu 2004„Ladíku,“ pravil jednoho večera dedeček s šelmovským úsměvem, „zdali věříš, že pustím kouř tvým ramínkem.“ „Ale dědečku, něco takového je přeci zhola nemožné!“ odporoval Ladík a ostatní děti mu přizvukovaly. „Leda, že bych měl ramínko proděravěné,“ pravil a s obavami se zadíval na své rameno. „Nic se neboj, neublížím ti, a přece tvým ramínkem kouř pustím!“ ujistil Ladíka děd. „I toho bychom rády viděly,“ volaly děti jednohlasně. Dědoušek tedy vstal, otevřel šatník, vzal z něj Ladíkův kabát, sundal jej z ramínka na židli, potáhl z fajfky a jak pravil, pustil ramínkem kouř.
„Ach tak!“ smály se děti a Ladík měl opět o kudrlinku víc.
