Dědečkova podobizna

SIVÝ ČTVERÁK

Reklama:

 

Původní anekdoty


Dle kategorie - Přírodozpyt (celkem 13):
  • 1903 / Fr. Zeman / Přírodozpyt
    „Dědečku,“ povídal Láďa, „dnes nám vypravoval pan učitel, že kolem točny trvá noc šest měsíců.“ — „Hm... to je opravdu dlouhá noc.“ — „Chudáci ponocní — ti tam zkusí,“ vzdechl moudře malý Pepa. — „A u nás nemáme nikdy takovou noc?“ ptal se pojednou dědeček se šibalským úsměvem. — „U nás je nejdelší noc 16 hodin,“ odpovídal Láďa, „21. prosince, kdy slunce u nás svítí nejméně.“ — „A delší noce nemáme?“— „Tohle je nejdelší, dědečku!“ — „A to není pravda! Já vím o delších ještě nocích. Jsou na jaře a trvají pět dní.“ —„Ty žertuješ, dědečku.“ — „Ani dost málo,“ s vážnou tváří tvrdil dědeček. — „To není pravda, nejdelší noce u nás trvají 16 hodin,“ odporoval Láďa. — „Nejdelší noce u nás trvají pět dní, říkám já... Jen se optej, každý ti to dosvědčí. — Také se ty noce podle své délky jmenují. — — Nikdo tedy neví z vás, které noce u nás trvají pět dní?“ — „Velkonoce!“ vybuchl najednou Láďa. „Zelený čtvrtek, velký...“ — „Dobře,“ přerušil ho dědeček. „Právě pět dní trvají.“ — „Jen že to nejsou skutečné noce!“
  • 1903 / L. V. Volenec / Přírodozpyt
    Hezky se to sedělo dětem ve vytopeném pokoji, zatím co venku byla mrazivá noc. Lidunka si hrála v ústraní, kde jí nikdo nevyrušoval, se svou panenkou, Mařka cosi vyšívala, a Ladík zkoušel Jeníka z přírodopisu, když vstoupil do vnitř dědeček. Usedl tiše ke kamnům a poslouchal, jak Jeník říká popis havrana. Náhle, když Jeník ukončil, dědeček vstal a popošel blíže ke stolu. „Tak už jsi s tím havranem hotov?“
    „Ano, dědoušku,“ odpověděl Jeník i Ladík zároveň.
    „Tak vám tedy dám přírodopisnou hádanku, kterou snad lehce uhodnete,“ pravil děd. „Ale dejte pozor! Co je to? Je to černé, má to dvě nohy a létá to.“
    „Ach, dědečku, to je havran,“ vesele zvolal Ladík.
    „Dobře,“ přikývl děd. „A teď dále. Je to černé, má to čtyři nohy a létá to. Co je to?“
    Na tohle nedovedl ani Ladík dáti odpověď.
    „Dědoušku, poddáváme se,“ řekl po chvíli Jeník.
    „Ale, ale,“ s úsměvem vyzrazoval dědeček, „vždyť jsou to dva havrani! — A ještě dále. Je to černé, má to šest noh a též to létá. Co je to?“
    „Tsi havjani,“ pospíšila si s odpovědí Lidka, která se také účastnila hádání.
    „Chyba lávky — neuhodla jsi, děvuško,“ řekl děd. „Nuže co ty, Jeníku? Snad jsi nemínil totéž?“
    „Ano, dědečku,“ přiznával se sklamaně Jeník.
    „Ani ty, Láďo, nevíš?“ tázal se dědeček. „Tedy vám to povím: je to černé, má to šest noh a létá to — — je to chrobák!“ A duse se smíchem, odcházel děd z pokoje, aby si uchystal pro příhodnou chvíli něco nového.
  • 1906 / Stan. Hakl / Přírodozpyt
    „Ladíku,“ ptal se onehdy dědeček. „Viděls již někdy vrabce se dvěma zobáčky?“
    „Ach, opravdu? Ne, neviděl,“ odpovídal hbitě Ladík, maje za to, že se dědeček chystá tuto neobyčejnou hru přírody mu ukázati. — „Jistě ne?“ — „Ne.“ — „Já taky ne,“ smál se náš dobrý staroušek.
  • 1913 / ný / Přírodozpyt
    Jak se chytají vrabci
    „Dědečku, ti vrabci dělají venku ráno takový strašný rámus, že nemohu spát. Já bych tu holotu hned všecku pochytal. Poraď!“
    „Nic snažšího, Karlíku. — Vezme se pytel, nahoře se dá nad něj malá tyč a pod tu se pověsí. Na tyč posadíme vrabce. Za chvíli přiletí druhý, třetí, až je jich plná tyč. Potom přiletí ještě jeden. Jeden musí uhnouti — a spadne do pytle. Protože noví vrabci pořád a pořád přilétají a ostatní uhýbají, plní se pytel rychle. Když se vychytají vrabci z jedné ulice, jde se do druhé a loví se pořád.“
  • 1915 / Stan. Hakl / Přírodozpyt
    „Teď zase něco z přírodopisu, Ladíku?“ oznamoval dědeček.
    „Kde má ryba ocas?“
    „Vzadu,“ vyhrkl Ladík.
    „Ve vodě, chytráku,“ smál se staroušek.
  • 1916 / Stan. Hakl / Přírodozpyt
    Dědeček vrátil se s Ladíkem s procházky. Pes Barik přiběhl jim naproti.
    „Víš-li, Ladíku, proč náš Barik kroutí ocasem?“ zeptal se dědeček.
    „Protože má radost,“ povídal Ladík.
    „Ne,“ popřel děd.
    „Tedy proč?“
    „Protože nemůže ocas kroutiti Barikem,“ smál se dědeček.
  • 1917 / Stan. Hakl / Přírodozpyt
    „Má to hlavu, čtyři nohy, ocas a skáče to vysoko jako Prašná brána. Co je to?“ ptal se dědeček.
    Ladík nevěděl.
    „Zabitý kůň,“ rozluštil děd.
    „Hahaha,“ rozesmál se hoch. „Tentokrát se vám to nepovedlo, dědečku. Vždyť zabitý kůň neskáče.“
    „A Prašná brána ano?“ zarazil staroušek chytrého školáka.
  • 1918 / k. / Přírodozpyt
    Dědeček zdržel se s hochy na vycházce. Teprve v pozdním večeru blížili se k domovu. Měsíc v úplňku jasně osvětloval cestu.
    „Dobře se to jde, když měsíc tak pěkně svítí,“ pochvaloval si dědeček. „Nebýti toho, kdo ví, kde bychom bloudili, kdo ví, zda vůbec domů se dostali... Co soudíš, Oldro,“ optal se pojednou mladšího vnoučka, mrknuv na Láďu, „co je potřebnější, slunce, nebo měsíc?“
    „Měsíc; slunce beztoho svítí jen ve dne, když je světla dost,“ bez rozmýšlení prohlásil malý učenec.
    „A co by svítilo ve dne, nebýti slunce?“ opravoval bratrovy vědomosti Láďa.
  • 1918 / K. Husník / Přírodozpyt
    Láďa dostal k svátku atlas zvířectva. Děti prohlížely krásné obrázky, Láďa zobrazené jmenoval a vysvětloval.
    Když knihu odkládal, oslovil jej dědoušek. „Víš jistě, Láďo, že některá zvířata ráda slýchají hudbu, zpěv nebo lichotivý lidský hlas. Někteří ptáci naučí se opakovati celé melodie, pronášeti některá slova, ba i věty. — Znám však ptáka, který na abecedu vrčí. Uhodneš-li, který to?“
    „Pták a vrčí?“ opakuje vnouček, přemýšleje.
    „Věru neuhodnu, poddám se!“ doznává po chvíli.
    „Vrabec,“ prozrazuje děd.
    „Ah, takhle jste to myslil...“
  • 1920 / Stan. Hakl / Přírodozpyt
    „Víš-li pak, Ladíku, jaký jest rozdíl mezi bodlákem a travou?“ ptal se děd.
    „Nevíš?“ řekl, když hoch dlouho přemýšlel, „a každý oslík to ví.“
  • 1922 / Stan. Hakl / Přírodozpyt
    „Tak, a teď zas něco z chemie, Ladíku,“ pobízel dědeček. „Jmenuj látky, které obsahují škrob!“
    „Brambor,“ vyhrkl Ladík.
    „Brambor není látka,“ opravil staroušek. „Avšak škrob je obsažen hlavně v límci a manšetách.“
  • 1926 / Stan. Hakl / Přírodozpyt
    „Víte-li pak, děti, proč má žirafa tak dlouhý krk?“ ptal se dědeček dětí.
    „Inu, protože má tak vysoko hlavu,“ vysvětloval s úsměvem.
  • 1929 / Stan. Hakl / Přírodozpyt
    LÁTKY
    „Tak, a teď zase něco z chemie, Ladíku,“ pobízel dědeček. „Jmenuj látky, které obsahují škrob!“
    „Brambor,“ vybuchl Ladík.
    „Brambor není látka,“ opravil staroušek. „Avšak škrob je obsažen hlavně v límci a manžetách.“
<<  <  1  >  >>
 

1898 - 2007 © Nezávislá iniciativa „Sivý čtverák“, Stanislav Hakl a další autoři (kontakt)