Původní anekdoty


  • 1901 / Fr. Kinský / Hádanky
    Kdysi přišel Ladík ze školy. Chodil do 3. třídy. Dědeček se ptal, čemu se ve škole učili.
    Ladík odpověděl: „První hodinu jsme měli mluvnici.“
    „A co jste pracovali z mluvnice?“ tázal se dědeček.
    „Skloňovali jsme podstatné jméno kočka.“
    „Tak skloňuj!“ vybízel dědeček.
    Ladík jal se skloňovati. Již pověděl čtyři pády a začínal pátý, který zněl „kočko!“
    „Jak jsi to řekl?“ bránil dědeček.
    „Inu,“ odpověděl Ladík, „řekl jsem 5. pád!“
    „A to takhle voláš na kočku?“
    „Ano, dědečku.“
    „To jsi pěkný, že nevíš, jak se volá na kočku. Tak ti to povím.“
    „Nepovídejte, dedectu,“ hlásil se tříletý Vašík, „já vím. Na toctu voláme čiči, čiči, čiči.“
    „Ovšem, tak je to, Ladíku!“ pochválil dědeček a tuze se smál.
 

1898 - 2007 © Nezávislá iniciativa „Sivý čtverák“, Stanislav Hakl a další autoři (kontakt)