Původní anekdoty
- 1923 / Stan. Hakl / Tělocvik„Že vstaneš, Ladíku, se židle, na níž sedíš, na můj pouhý povel »Vstát!«“ předpověděl děd. „A že ne!“ odpovídal Láďa a pro jistotu se přidržel oběma rukama pevně stolice.
„Tak tedy. – Vstát!“ a s klidem dodal: „Nemusí to býti hned, ale doufám, že na židli do smrti seděti nezůstaneš.“
Sundal s věšáku čepici, nasadil si ji na hlavu a vytratil se ze světnice.
Netrvalo dlouho a Ladík přiběhl za ním na dvoreček.
„Neposedo!“ přijal jej opět děd s úsměvem na milost.