1917 / Stan. Hakl / Náboženství„Dědoušku!“
Dědeček neodpovídá. Sedí zamyšlen, hlavu o dlaň podepřenou.
„O čem přemýšlíte, dědoušku?“ přistupuje k němu Láďa.
„O posledních dnech — “ vážně odpovídá děd.
„O smrti?“
„Ba, o smrti, hochu.“
„Ne, ne, dědoušku, na tu nemyslete! Všichni vás máme tolik rádi! Kdo by nám pohádky povídával, kdo by s námi zažertoval!“ tulí se k němu hoch.
Dědečkovi kmitne šibalský úsměv kol úst.
„Ale hochu, vždyť myslím jen na poslední dny tohoto týdne, kdy chystáme smrt našemu krmníkovi, či jak obyčejně se říká — zabíjení. A komu by se chtělo umírati, když bude nyní u nás tolik dobroty,“ dokončuje se smíchem, jemuž děti srdečně přizvukují.
