SIVÝ ČTVERÁK

Původní anekdoty

Dle ročníku - 1907 (celkem 4):

• 1907 / Ant. V. Vaněček / Tělocvik
  Děti právě si hrály, když dědeček pravil Slávkovi: „Slávku, že nevydržíš sedět pod stolem, dokud třikrát na něj neuhodím.“
  „To by bylo, abych tam nevydržel sedět,“ pravil Slávek. Myslil si, že když dědeček uhodí třikrát na stůl, že se mu nic pod stolem státi nemůže. Proto s chutí vlezl si pod stůl.
  „Tak počítej, dokud třikrát neuhodím, vydržíš-li tam sedět,“ pravil dědeček a začal: „Jednou, — dvakrát, a nyní čekej, zítra přijdu uhodit po třetí.“
  Děti se Slávkovi smály, že má čekat pod stolem do druhého dne, až dědeček přijde uhodit po třetí na stůl.
  Slávek vyskočil jako jelen a ovšem smál se s nimi. Však ho dědeček jen tak nenapálí.
  
  
  
• 1907 / Ant. V. Vaněček / Zvířectvo
  Budíček
  „Jéje, dědečku, ty jsi ještě doma?“ divil se Ladík, když se ráno probudil. „Vždyť jsi včera říkal, že pojedeš časně do Prahy.“
  „Ovšem, chtěl jsem jeti, ale zaspal jsem. Budíčka mi zakousla kuna, tak že mne nemohl zbuditi,“ vykládal děd Láďovi.
  „Budíčka že ti kuna zakousla?“ pochyboval Ladík; „vždyť je celý z kovu, dědečku, ty žertuješ.“
  „Nežertuji,“ zcela určitě tvrdil děd, „pojď, ukáži ti ho.“ A vedl Ladíka ke kurníku, kde ležel zakousnut kohout. „Vidíš, zde je.“
  „Ale to není budíček; já myslil ten s hodinami.“
• 1907 / Ant. V. Vaněček / Šibalství s penězi
  Jednou Ladík dostal od matky dvouhaléř. I přemýšlel, co by si měl za něj koupit.
  Dědeček to věděl i pravil mu: „Víš co Láďo? Poradím ti něco. Vsaď se tady se Slávkem, že když dáš dvouhaléř na stůl, že ti jej vezme.“
  „No, to věřím, že by mi jej vzal,“ odpověděl Láďa.
  „Ne, tak nemyslím. Když si položíš dvouhaléř na stůl, Slávek postaví se na druhou stranu ke zdi a nepůjde ani sem ani tam a přece ti jej vezme.“
  „To bych rád viděl,“ odpověděl Ladík. „Když nepůjde sem, ani odtud, jak by ho mohl až ode zdi dosáhnouti!“
  „Tedy se vsaď!“
  „To jistě Slávek prohraje!“
  Slávek se postavil ke zdi a Ladík dal dvouhaléř na stůl. Dědeček šel a vzal Slávka do náručí a odnesl ho ke stolu; ten si vzal dvouhaléř a dědeček Slávka odnesl zpět. Ladík prohrál jako vždy.
• 1907 / František Kralupský / Šibalství s penězi
  Bylo sobotní odpoledne, a dítky měly prázdno. Usedly kolem dědouška za stůl. Dědovi pojednou rozhostil se po tváři úsměv.
  „Ladíku,“ povídá, „vsaď se, že sám nevstaneš ze židle, na které sedíš?“
  „Oho, to by bylo,“ pravil Ladík.
  „Tak oč se vsadíš, Ladíku?“ tázal se děd.
  „O desetihaléř, který zítra dostanu od otce,“ odvětil Ladík.
  „Tak dobře, platí. A nyní se pokus, ať sám vstaneš.“
  Ladík vyskočil, — ale zároveň s ním vstal také děd. „Vidíš, že jsi prohrál?“ smál se mu.
  „Že jsem prohrál?“ bránil se Ladík. „Vždyť jsem vstal sám, nikdo mi nepomáhal.“
  „To ovšem,“ pravil děd směje se, „ale nevstal jsi samojediný, neboť vstal jsem zároveň s tebou, tedy jsme vstali dva. Prohrál jsi, zítra mi dáš desetihaléř.“
  Nyní se daly dítky do smíchu, jediné Ladík se nesmál. „Tak jsem to nemyslil,“ pravil smutně.