Sivý Čtverák
V malebné středočeské vesnici Makotřasy žil kdysi dědeček, pravé zřídlo jadrného humoru a životní moudrosti. Často přicházeli k němu pobýt jeho vnoučci Ladík, Oldřich, Jeník, Karlíček, Václav, Pepa, Slávek, Stanislav, Jaromír, Lidka, Mařenka, Milča, Martička, Růžena a Amálka — a dědeček nikdy je nezklamal a neúnavně vymýšlel žertíky, jež by děti ne pouze pobavily, nýbrž i poučily o tom, jak to v životě chodí.
Ani poté, co dobrý dědoušek zemřel, nezapomnělo se na něj. Jeho žertíky šířily se od úst k ústům, obíhaly mezi lidem. Mnohdy však také zkomoleny a pak nepochopeny, ba i haněny byly.
V roce 1898 Jos. R. Vilímek, slovutný český nakladatel, rozhodl, že v časopise Malý čtenář zřídí pravidelnou rubriku. Najal mnoho kulturních pracovníků, aby zemi procestovali a tradovaná dědova slova vyslechli a zapsali. (Nejvíce se z nich vyznamenal Stanislav Hakl, profesor matematiky na gymnasiu v Holostřevech.)
Po mnoha letech byla nyní podniknuta nová práce, záležející v sebrání žertíků z oněch téměř 30 ročníků Malého čtenáře. Ony prosté perly každodenní moudrosti byly s největší péčí shromážděny, očištěny od tiskových chyb a zpřístupněny veřejnosti.
Kéž aspoň trochu přispějí k nápravě obecného vkusu v době, kdy se tak rozmáhají podivné druhy »humoru« (zejména pokřivený »černý humor« a duchaprázdný »dada humor«). Přečtěte si žertíky, které ani za sto let neztratily šťávu. A mějte na paměti, že se leccos přidává jen proto, aby se hádanka tak lehce neuhodla.