Novodobá tvorba
Dle autora - Konrád (celkem 3):
- Konrád / 25. října 2004Dědeček se vrací z obvyklé odpolední procházky se zcela obvyklým lišáckým úsměvem a hnedle chytrácky k Ladíkovi. „Ladíku, povíš-li mi, co si o svém dědečkovi myslíš, věnuji ti z mého starobního důchodu celou pětikorunu,“ praví mu potutelně. „Mám vás velmi rád, dědečku,“ odvětí mu Ladík s obdivem neskrývaným. „Lhát se nemá!“ vykřikne dědeček, až se za břicho smíchy popadá. „Ach tak,“ povzdychne si Ladík s vidinou vzdalující se pětikoruny.
- Konrád / 27. října 2004Bylo takhle jednoho lepého jarního dne, když Ladík vracel domů se ze školy. Již z dálek uviděl dědečka, jak sedí na zápraží a z lulky své vyvanuje dým ve tvaru kol a čtverců. I tušil Ladík, že je na něj cosi chystáno, jenže chudáček v nedospělé mysli své nebyl s to nebezpečí si uvědomiti. Přijda k dědečkovi, ihned, snaže se dědečka zaskočiti a šprým mu tak zmařiti, mu praví: „Dědečku, dnes jsme si ve škole pravili cosi o hluchoněmých.“
„Inu jestlipak víš, že i já znám hluchoněmým býti?“ odvětil mu kmet.
„Nevím!“ odpověděl Ladík nedočkavě, jakou taškařici mu děd předvede tentokráte.
A děd od té doby mlčel a mlčel a neposlouchal a neposlouchal a v duchu se smál natolik, až se za břicho popadal. Jen Ladík a ostatní děti nebyly schopny tento poslední dědečkův žertík pochopiti, neb duševní jejich schopnosti na úrovni drozda býti se zdály. - Konrád / 6. prosince 2004Vracel se Ladík takhle jednoho slunečného odpoledne domů ze školy. Spatřiv dědečka, pokračoval v chůzi a beze slova prošel kolem něj. A dědeček rovněž ani slova nevyřkl.
<< < 1 > >>