SIVÝ ČTVERÁK

Novodobá tvorba

Dle autora - Radalf_Hyperborejec (celkem 3):

• Radalf_Hyperborejec / 30. dubna 2008
  Jednoho prvního máje dědoušek znuděně postával s vnoučky na náměstí, kde probíhaly lidové taškařice. Mlaskal a přemítal, bafal do fajfčičky a nervózně koulel očima dumaje, jak nudu zkrátiti a nějakou tu kudrlinku všem zúčastněným napáliti. Když už to nemohl vydržet, tu se mu pod kloboučkem rozsvítila žárovička mezi sivými vlasy a zeptal se Ladíka:
  „Ladíku, chlapče dovtipný, oč se vsadíme, že se nahý na pódium provizorní nepostavím?“
  „Inu dědoušku, radši to nezkoušejte, bylo by to nechutné a potom, mohli by vás ukamenovat nebo něco podobného.“
  „I mlč, nezdobo! Takto starouška urážeti!“ Ze smíchu se však usouditi dalo, že zlobu ten jen předstírá.
  „No dobře, dědečku,“ pravil Ladík, aby udělal dědouškovi radost, „postavte se nahý před nás a já budu celý den hodný kluk a nebudu chtíti cuc na kládě!“
  I promnul si čtverák lišácky ruce pln radosti, že může opět kudrlinkovat. Vzal čtvrtku papíru a napsal na ni slabiku »hý«, na kterou se poté před celým shromážděním postavil.
  „Co se tam sere ten dědek? Bijte ho!“ volal předseda SSM při pohledu na dědouška. I začal se na stařečka snášet déšť kamení. Utíkaje, odnesl si ponaučení, že ne vždy se kudrlinkovati vyplácí a jednou ho blahosklonnost vnoučků dovede až do pekla.
  
• Radalf_Hyperborejec / 4. května 2008
  Děti se hádaly o kotě, když tu dědoušek je popadl za kožíšek a pravil: „Dokážete-li říci nějaké slovo mimo tvrzení a popírání, ušetřím je, jinak zahyne, neboť mu hlavu utrhnu!“
  Nikdo nevěděl, ani rozumbrada Ladík, a to si málem pro samé přemýšlení lysinku na hlavince způsobil. V tom se vrátila z pochůzek malá vnučka Lidka a dědoušek jí vše převyprávěl. Lidka si sundala bačkůrku a dala si ji na hlavu. Dědoušek užasl, že je někdo takřka stejně důvtipný a pomyslel si něco o vhodné následovnici:
  „Škoda, že jsi tu nebyla, mohla jsi kotě zachránit!“
  
  O dvě desítiletí později, v den dědouškovy smrti, se v dalekém Tibetu narodil chlapec jménem Dalajláma.
  
• Radalf_Hyperborejec / 4. května 2008
  Jednoho dne si dědoušek rozhodl opět vyzkoušet nějakou čtveračinu. Zavolal si vnoučky a ukázal jim malý džbánek.
  „Kdo mi řekne, že to je džbán, aniž ho pojmenoval?“
  Ladík se pousmál, předstoupil a kopl do džbánu, až ho převrhl. Vyšší forma šprýmu čtverákovi nesvědčí. Kdyby si býval povšiml, že Ladík má vedle péřové duchny na nočním stolečku rozečtenou Tao-te-ťing, jistě by si žertík dvakrát rozmyslel.