SIVÝ ČTVERÁK

Novodobá tvorba

Dle autora - S_M_Lomoz (celkem 6):

• S_M_Lomoz / 31. října 2004
  Neúnavný poštívač se jednoho večera začal potutelně usmívat a bůhvípokolikáté už se zeptal Ladíka:
  „Dovedeš-li už správně zodpověděti onu jednoduchou otázku kde leží Lípa?“
  „Na dvoře, u tebe v tabatěrce a na Ploučnici!“ vyhrkl Ladík, spokojen, jak dědečka doběhl.
  „Ale kdež, Ladíku; na hřbitově leží, hned vedle partyzánů!“ zvítězil opět sivý čtverák.
  „Na učitele Lípu jsem nevzpomněl,“ odtušil smutně Ladík.
• S_M_Lomoz / 17. listopadu 2004
  „A dědečku, jak jste mohl hrát s hochy fazole na chodníce u Národního divadla?“ podivil se Ladík. „Vždyť Národní divadlo počali stavět v osmašedesátém, a to vy už jste kolébal našeho tatiho.“
  „Inu, vidím, že umíš dobře počítat, Ladíku,“ zasmál se děd. „Když já s hochy hrával fazole, chodník tam už byl, Národní divadlo však ještě nikoliv!“
  „Ach tak,“ zasmál se Ladík a s ním i sivý čtverák.
• S_M_Lomoz / 25. listopadu 2004
  Venku byla zima, i sešli se u kamen děd a kupa jeho vnoučat.
  „Inu, povězte mi,“ vyzvídal na dětech dědouš, „čímpak se živí váš otec?“
  „Je úředníkem v magistrátě!“ volaly děti jedno přes druhé.
  „I ba ne. Husou se živí, kterou mu vaše mamička připravila,“ usmál se čtverácky děd, všichni pohlédli do jídelny a pak se společně zasmáli.
• S_M_Lomoz / 6. prosince 2004
  Vracel se Ladík takhle jednoho slunečného odpoledne domů ze školy. Vtom uviděl proti sobě jít známou mu sivou nahrbenou postavu, a tak radostně vykřikl: „Dědeček!“
  „Sám jsi dědeček,“ pomyslela si babička a přešla na druhý chodník.
• S_M_Lomoz / 25. února 2005
  Jednoho odpoledne pravil děd s šibalským úsměvem:
  „Ladíku, vsadím se s tebou o pět krejcarů, že obsah této sklenice nevypiješ v jeden ráz,“ a ukázal na sklenici vody plnou po okraj, stojící na stole.
  „I to je toho, to dokáži,“ holedbal se Ladík a chopil se sklenice. Vypial všechny své síly, ale vodu v jeden ráz nakonec vypil.
  „Tak vidíte, že jsem dokázal vypíti obsah té sklenice,“ z posledních sil vydechl šťastný Ladík.
  „Dokázals, inu dokázals, tady máš svých pět krejcarů,“ pravil rozšafně dědouš a podal Ladíkovi minci. Ten odběhl koupit radostně do koloniálu cukrlata.
  Za chvilku byl však Ladík zpět a natahoval moldánky:
  „Co jste mi to, dědečku, dal za peníz! V koloniále mi za něj nechtějí ničeho dát!“
  „Že máme rok tisící devítistý — a platí už jenom koruny a haléře, o tom řeč nebyla. Vsadil jsem se s tebou o pět krejcarů. A ty jsi dostal,“ pravil duse se smíchy dědeček.
  „Ach tak...“
  
• S_M_Lomoz / 7. května 2006
  „Tak copak jste měli dnes ve škole?“ otázal se staroušek jednou Ladíka.
  „Dnes jsme měli katechismus, dědečku. Otec Piskáček nám vyprávěl, jak Pán Ježíš chodíval po vodě.“ vysvětloval mu vnouček.
  „Ach a co je na tom tak zvláštního?“ pokrčil sivý čtverák své bělavé obočí. „Toho svedu také. A nejenom to! Dovedu dokonce choditi po pivě!“
  „Není možná, dědečku!“ nesouhlasil chlapec.
  Zasmál se děd a nakázal Ladíkovi, aby z hostince od Halaštů přinesl ten největší džbán naplněný čepovanou desítkou přímo od ledu.
  Když pak děd na jeden zátah celý obsah džbánu do sebe obrátil, pocítil nutkání. I šel rozvážným, avšak rychlým krokem přes dvorek ke hnojišti a volal na užaslého Ladíka: „Choditi po pivě nejenom dokáži, ale i musím!“
  „Ach tak, na to jsem nevzpomněl...“ A za ním se ozývalo: „Však ti zítra předvedu, že i ty dovedeš běhati po podmáslí!“