SIVÝ ČTVERÁK

Novodobá tvorba

Dle autora - running (celkem 1):

• running / 28. prosince 2007
  I jednoho večera neměl Ladík co dělat, a tak přihnal se k dědovi: „Dědečku, pojďte si něco zahrát!“ Děd tedy šel – a po chvíli vyhrabal čtyři různě velké knoflíky, na papír nakreslil podle největšího z nich tři kružnice a všechny čtyři knoflíky položil na sebe do jedné z kružnic tak, že vespod byl největší, na něm menší a tak dále.
  „Ladíku, tohle je hra až z Indočíny,“ poučil děd Ladíka, matně vzpomínaje na hodiny zeměpisu. „Po jednom musíš všechny knoflíky z jedné kružnice do druhé přesunout, aniž by ale ležel menší knoflík na větším. Pakliže tohoto svedeš – ale ano, i pětikorunu ti dám.“
  Ladík chvíli přehazoval knoflíky podle nálady, ale nakonec všechny správně přesunul.
  „A víte co, dědo,“ napadlo Ladíka, „když to samé svedete s osmi knoflíky, pětikorunu vám vrátím!“
  Děd chtěl nejprve Ladíka odmítnout, ale v oku se mu zaleskla jiskřička a něco ho napadlo. „Počkej chvíli, Ladíku,“ řekl a počal na papír divné věci psáti. Po chvíli vytáhnul z kouta skříně další čtyři knoflíky, přidal je k původním čtyřem a po nejméně dvou stech padesáti přesunutích všechny knoflíky přesunul.
  „A víš co, Ladíku,“ řekl děd se špatně skrývanou radostí, „dokážeš si představit dvě stě korun?“ – a nechal otázku chvíli doznít. „Dvě stě korun ti dám, Ladíku. Dvě-stě!“ a začal rejdit po pokoji.
  „A, tady jsou,“ vykřikl a otevřel krabici s knoflíky, za republiky ještě neotevřenou. „Copak, copak,“ křičel Ladík s vidinou snadného obrání děda. Děd vložil mezi osm knoflíků dalších třicet dva, tak, že byly stále postaveny podle pravidel. „Pakliže to i s touto hromadou svedeš, odměna tě nemine. A teď mě omluv, musím si odskočit,“ chechtavě dořekl.
  A Ladík si opět neuvědomil, jakou kudrlinku mu to zase dědoušek napálil, když dveře zvenku potichoučku zamkl – ale, dlouho, dlouho poté ho u hromádky knoflíků proklínal.