SIVÝ ČTVERÁK

Novodobá tvorba

Dle autora - zcr (celkem 1):

• zcr / 14. května 2024
  – Ladíku, a zdalipak bys chtěl být objevitelem? ptá se dědeček tajemně.
  – Chtěl, dědečku, moc chtěl! Dostat se do světa a tak! zazáří očka Ladíkova svitem tušených dálav, kde jsou věci přece jiné, patrně krásnější.
  – Tak na nic nečekej, Ladíku, a poběž – vezmi to tou strmou zkratkou k silnici, a utíkej, co můžeš – svět na tebe nepočká, nebo ti ho před nosem objeví někdo jiný! utahuje sivý děd smyčku kolem nic netušící, očekáváním dobrodružství zpité oběti.
  I vystřelil Ladík ze zápraží a pelášil k pásu křoví, za nímž terén prudce klesal k cestě, která jistě vede až na samý kraj světa. Dědeček rozvážně vstal, pro cosi zašel do komory, a pak se pomalu vydal pohodlnou oklikou na místo, kde tušil vnoučka.
  A také ano, pod strmým srázem ležel Ladík celý uslzený a od krve, držel si zle podřené koleno a lamentoval. Dědeček se k němu zvolna, řeklo by se teatrálně, doštrachal, a hned se jej jal utěšovat:
  – No vidíš, Ladíku, jaký jsi objevitel – to bych do tebe málem ani neřekl!
  – Jak to myslíte, dědečku? ptá se Ladík mezi vzlyky opatrně.
  – No málem jsi ani nevytáhl paty z domu, a už jsi objevil zemskou přitažlivost, a jak je země tvrdá! A to není všechno – nastav koleno: čeká tě objev peroxidu vodíku.