danielsoft / 20. prosince 2009Rožkovic rodina je velmi početná. Proto vždy, když přijde vánoční čas, setkají se Rožkové z Makotřas s nějakou jinou částí svojí přízně. O nynějších vánocích se domluvili, že přijedou příbuzní z jedné poněkud vzdálenější větve a o svátcích přespí v Makotřasích.
Jaké bylo překvapení dětí, když se poprvé setkali se svými vzdálenými bratranci a sestřenicemi. Ladík si všiml, že jeden z nich má hodně podobné jméno, jako to jeho: Vladík. Tento o něco starší chlapec se velmi skamarádil s Ladíkovým dědečkem.
Když se děti rozdělovaly na nocleh, měl dědeček jasno: „Vladíku, ty budeš spát u Ladíka v pokoji. A nechť dostojíš svému jménu!“
Ladík nechápal: dostojí svému jménu? Jak je toto možno? Zkoušel se zeptat dědečka, ale ten se jen potutelně usmíval.
A hned první noc poznal ubolený Ladík na vlastní kůži (či jinou část těla), co má „v“ v bratrancově jméně vlastně znamenat.