Yirkha / 7. prosince 2004Byl zimní večer a dědeček se přehraboval pohrabáčem v peci. Když ho vytáhl, byl ještě rozžhavený do ruda. I pravil: „Ladíku, v mládí jsem pěstoval tělesnou odolnost. Přiložím si tedy tento horký pohrabáč na chvíli na kůži a přesto ani nesyknu a budu úplně zdráv.“
„Och, dědečku, určitě byste takovou hloupost dokázal vydržet, ale vaše kůže by byla na uhel seškvařená,“ oponoval vnuk.
„I nebyla,“ pravil tajemně děd a vzal opět do ruky rozžhavený nástroj.
Ladík i ostatní děti se začali bát, že se dědeček chce opravdu spálit a tak ani nedutaly.
Starý čtverák však mlčky přistoupil ke své kožené brašně a přiloživ na ní rozpálený kov, začal se smát na celé kolo, jak děti opět doběhl.
„Ach tak, na to jsem nepomyslel...“ mručel Ladík.
