Wuxia / 8. prosince 2004Ležel takhle jednou při sobotě dědeček v sednici na kanapi a odpočíval. Děti něco robily u stolu a počínaly si tiše. Když tu děd šelmovsky zamhouřil oko a otázal se: „Zadlipak děti víte, co mám?“ Do vnoučat jako když střelí. Domnívaly se totiž, vědouce, že děd byl předešlého dne ve městě, že jim přinesl nějakého překvapení. „Já vím, dědečku, cukrkandl máte,“ volal Jarouš. „Dřevěného koníka,“ mínil Ladík. „Káču a svatojanský chléb,“ překřikovala všechny Lidka. „Chyba lávky,“ volal děd. „Kocovinu mám!“ „Ach tak,“ usedla vnoučata zklamaně opět ku stolu.
