Hercoš / 28. října 2004Jednoho krásného letního dne dědeček a děti opět vyšli si do přírody. Děti, seběhnuvše se kolem dědečka, čekaly, zda bude s nimi jako obvykle žertovati. „Vím o tobě, Ladínku,“ nezklamal je děd, „že přírodozpyt ve škole již máte a leccos o přírodě jakož i o lidském těle znáš.“ „To se ví,“ holedbal se Ladínek. „Tak nám tedy pověz, cože to máš mezi nohama?“ optal se dědeček a děti náhle všechny zaraženě zmlkly. Ladínek, až po kořínky vlasů zrudlý, tiše odpověděl: „To já dobře vím, ale vysloviti to, je tuze hanebné.“ „Jakpak hanebné?“ smál se dědeček, „což nepoznáš pampelišku?“ a ukazoval na květinu mezi Ladínkovými nohami rostoucí. Všichni pochopili a smáli se, jen Ladínek byl ještě celý zrudlý, jak ho dědeček zase napálil.
