Wuxia / 13. prosince 2004Přijela pouť!!! Děti byly zas jak utržené z řetězu a neměly stání. Už už se viděly na návsi v Makotřasích, kde na ně čekaly různé kratochvíle a lahůdky: kolotoče, močené okurky, papoušek s planetami... Konečně přišla neděle a celá rodina vydala se vstříc radovánkám. Dětem ze všeho toho rojení až zrak přecházel, však největší radost měl... dědeček. Spatřiv všecken ten rumrejch, už už se třásl na to, aby dětem nějakou tu kudrlinku napálil. Vzrušeně dýchal, srdce se mu rozbušilo a oči mu rejdily po všech komedijích. Děd se celý roztřásl touhou už už vzít děti na nějakou atrakci a pořádně si z nich vystřelit. Samotným přemýšlením kde začít se až celý zarosil, tep se mu zrychlil a pokožka zrudla... „Dědečku,“ ozval se Ladík, „vezmete nás tu tam na ten kolotoč?“ „A dědečku, koupíte nám potom biřtlí a tureckého medu?“ volala Lidka. „A taky cuc na kládě!!!“ těšil se Jarouš, poskakuje radostně na místě. „A také se půjdeme podívat na divou zvěř,“ otočil se ještě na dědečka Ladík, „že, dědečku?“ „Dědečku!!! Proboha, co je to s vámi... dědečku.....!!“
