Gurzigost / 16. prosince 2004„To je tam zase Boží dopuštění,“ zvolal jednou dědeček, vraceje se s líčky od větru zardělými z procházky. „Až tašky se střech lítají! Ba stalo se již i neštěstí. Soused Říha, co chodí vždy s porculánkou, nesl na ruce svého Karlíčka, v tom spadla se střechy taška a rozbila mu hlavičku.“
„Chudák Karlíček,“ litovaly dítky, a Láďa již se chápal klobouku, chtěje běžeti k Říhovům.
„A plakal, dědečku, hodně?“ tázal se ještě na odchodu.
„Kdo?“ odpověděl otázkou dědeček.
„Nu Karlíček, když mu taška hlavičku rozbila.“
„Ale ne, taška nerozbila hlavičku jemu, nýbrž Říhovi,“ smíchem se duse, vykládal dědeček.
