el / 16. prosince 2004Kmet, přikvačiv jednoho parného odpoledne do sednice, se tvářil převelice smutně.
„Copak se stalo, dědečku?“ tázaly se děti, nejvíce však filuta Ladík, raduje se, že přestárlému sivákovi taky jednou není do smíchu.
„Hrozná tragédie, má robata!“ pravil senior, „na návsi chcíp pes.“
Děti se okamžitě rozeběhly přes celý dvůr až na náves, ale po mrtvole či mrtvolném pachu ani vidu, ani čichu.
„Dědečku,“ pravil nejodvážnější Ladík, „vy jste nás oklamal. Na návsi nic není!“
„Ale vždyť jsem toho pravil,“ pravil děd s objevivším se satanským úšklebkem na tváři, „chcíp tam pes! A ty, Ladíku, pojď za mnou, dostaneš štulec, že sis dovolil mne osočiti.“
I dostal Ladík od dědečka po hlavě babiččinou žehličkou, takže na svoji nerozvážnost do smrti nezapomněl.
