Yirkha / 25. prosince 2004Byl onehdy Štědrý večer a všichni se po večeři a štědrovečerním pomodlení shromáždili ve světnici kolem ozdobeného stromku a několika balíčků pod ním. Děti se užuž chtěli rozeběhnout a počít je rozbalovati, když je dědeček zarazil: „Děti moje, ještě vyčkejte chviličku, mám pro vás malou hádanku. Babička připravila 5 stejných balíčků, protože vás tu je pět, děti. A přesto někdo z vás žádný balíček nedostane. Jak je to možné?“
„To je divné,“ mudroval Karlík, „opravdu je nás pět, ne šest...“
„A pod stromkem je také pět balíčků,“ přizvukoval Jeník.
„Nekto nedostane dálecek...“ počala fňukat Lidka.
Jen Ladík ani nedutal, poněvadž věděl, že je to on, kdo je »dědečkův nejmilejší«, a tušil tudíž od starého čtveráka nějakou sivost.
„Inu, nevíte? Tak toho uzříte...“ pravil děd, chopil se balíčku s Ladíkovým jménem, popadl fajfku a duse se smíchem, odešel ven.
„Hm... Na to jsem nepomyslel...“ užíval si Vánoc Ladík.
