Vaslaf / 29. října 2004Dědeček zašel za Ladíkem, v očích mu šelmovsky blýskalo: „Ladíku, že nedokážeš stát na jednom uchu tak jako já?“
„Ale dědečku, copak jste již zapomněl, že podobný žertík jste na mne líčil již mnohokrát? Tuším, že se postavíte na ouško od nádoby,“ opáčil Ladík.
„Tentokráte se ouška u nádoby ani nedotknu,“ jistil děd.
„Pak tedy nevím, jak toho chcete provésti,“ přiznával Ladík.
Dědeček vzal polénko a udeřil jím do staré sklenice, jež byla nastrčena na plaňce plotu ku plašení ptactva. Odlomené ouško pak vzal a postavil se naň.
„Ouška u sklenice jsem se nedotkl, leč ouška odlomeného od sklenice,“ doložil děd.
