Mike_Wazowski / 4. ledna 2005Jednoho večera si stříhal dědeček nehty a jeden kousek uložil do plechové krabičky. Ladík jej pozoroval a posléze se siváka otázal:
„Pročpak, dědečku, schováváte ten jeden nehet a nevyhodíte jej s ostatními do smetí?“
„Protože za pár desítek let, až vědci přijdou na možnost klonování, tak z tohoto kousku mého nehtu isolují DNA a poté zde bude mé druhé já, zatímco mé prvé já již nebude mezi vámi. A taktéž posléze naklonují mé třetí já, čtvrté, páté...“ zašklebil se lišácky děd.
„Ach tak...“ povzdychl si smutně Ladík, věda, že těch sivých taškařic nebude nikdá konec.
