wuxia / 15. ledna 2005Prosluněná prázdninová neděle. Ladík seděl všecek zamyšlen u rybníka a listoval Kájou Maříkem. Tu mu na stránky padl stín. Chlapec překvapen vzhlédl od knihy a uzřel urostlého chasníka, který si hladil knír. „Vsaď se se mnou, oč chceš, hochu, že vskočím tu do té vody, vylezu a přec ostanu suchý.“ „Není možná, pane, to byste snad čaroděj musel býti.“ „Vsaďme se, uvidíš, že vyhraji,“ opakoval cizinec. „Nuže dobrá, ale dojdu pro dědečka, aby nás rozsoudil,“ souhlasil Ladík. Muž ničeho nenamítal. „Skoč pro něj. A tu je moje podmínka: vyhraji-li, sníš tuto knihu na posezení. Prohraji-li, sním ji já.“
Ladík souhlasil a běžel pro dědečka. Poté se všichni sešli na hrázi. Cizinec v tu chvíli jak byl v šatech vskočil do vody, vyráchal se notně a vyhrabav se po chvíli ven, zatroubil na užaslého hocha: „A jsem suchý.“ „Ale pane, vidím přec, že jste mokrý jako náš Medorek, když jej při kratochvíli do vody vhodím.“
„A přece má pravdu,“ vložil se do debaty dědeček. „Toť přece tvůj strýček Matyjáš Suchý z Muchoprd!“ zvolal vítězně. „Ach tak, z Muchoprd,“ pronesl rezignovaně Ladík, žvýkaje první kapitolu.
