Hercoš / 24. ledna 2005„Ladíku, zdalipak víš, kam dnes spolu půjdeme?“ přivítal dědoušek vnoučka, kterýžto se právě vrátil ze školy.
„Nevím, dědečku; zdalipak nechystáte zase nějakou čertovinu?“
„Kdepak. Půjdeme dnes navštívit onu novinku, která k nám dorazila až ze vzdálených skandinávských ostrovů a jež se zove sauna.“
Ladík jen ručkama radostně zatleskal a než bys do sta napočítal, seděli již se stařečkem v přetopené místnosti.
„Jestlipak víš, Ladíku, co se s touto vodou stane, když jsou zde již sto tři stupně stupnice Celsiovy?“ ptal se dědeček s šibalským úsměvem a ukazoval na nádobu s vodou, která stála na lavici.
„Ach, to já ze škamen dobře vím. Voda vře při sto stupních, ohřeje se tedy zde a vypaří se...“ radoval se chlapec, že ho děd nedoběhl.
„I ba ne, málo toho ještě znáš. Což nevíš, co se s vodou stane? Vypiji ji! Což bych nebyl blázen, kdybych ji nechal v takovém vedru vypařit?“ zasmál se děd a vrbovým proutím po zádech se švihaje, hltavě pil.
„Ach tak. Na to jsem nepomyslil,“ zasmušil se Ladík a odlepuje jazyk od vyprahlého patra, naprázdno polkl alespoň své slzy.
