danielsoft / 2. února 2005Jednoho dne přišel Ladík ze školy a vidí dědečka, an něco kreslí. Kreslil lesní paseku: stromy se kývaly ve větru, stádo srnců běželo přes travnaté louky, ve vzduchu létali ptáčci zpěváčci. Uprostřed toho všeho stál způsobně malý chlapec.
„Hezky kreslíš, dědečku.“
„Dám ti hádanku, Ladíku, chceš?“ vece stařík.
„Ano, dědečku.“
„Proč ten chlapeček stojí? Proč se nehýbe?“
Ladík přemýšlel a přemýšlel, dlouho přemýšlel.
Nakonec odvětil „Nevím, dědečku. Nezdá se, že by bylo něco, co by mu v pohybu bránilo.“
„Ty trumbero,“ řekl s úsměvem sivý čtverák, „jak se může hýbat? Vždyť je přece jenom namalovaný!“
„Ach tak!“
