danielsoft / 2. února 2005Jednoho dne pravil dědeček Ladíkovi: „Že to nedokážeš! Že nedokážeš toto jablko přenést ze stolu na židli!“
S tímto starý taškář položil na stůl jablko.
Ladík vzal jablko do ruky. Zvedl ho a blížil se směrem k židli.
Myslí se mu hnalo:
„To nemůže být tak jednoduché! V tom musí být nějaká čertovina! Určitě zase něco podělám! Určitě mě dědeček zase nachytá!“
Začaly se mu třást ruce.
„Tak... už tam skoro jsem... už mu skoro dokážu že už jsem velký! Jen kdyby se mi netřásly ruce — je to pro mě tak důležité... tak důležité...“
Z roztřesených rukou mu spadlo jablko na zem. Ano, zvoral to. Věčný smolař.
„Psychoteror,“ odtušil čtverácký stařík a odešel na pivo.
