TCO / 28. října 2004„Děd přichází, děd přichází,“ volaly děti a těšily se na dědečka, který se bystře šoural k baráčku. Ladíka však napadlo: „Schováme se stařečkovi, překvapíme ho."
Děti se rozeběhly po dvorku a poschovávaly se. Ten za stromek, ta za chlívek, Ladík vylezl na lípu a schoval se v košatých větvích. Dědeček, přišedše na dvorek, velmi se divil, že se mu nedostalo uvítání od dětí, na jaké byl zvyklý. Po chvíli však začal obcházet schované děti a vyháněl je z jejich úkrytů. Když nakonec zavolal i na Ladíka na stromě, děti jej přivítali, jak byl zvyklý.
„Děde, dědečku, jak to přijde, že jste nás tak rychle našel?“ překřikovaly se a smály se.
„Inu, tak někdo nahoře mi radil,“ usmíval se sivý čtverák. Děti se zarazily a nechtěly tomu uvěřiti.
Kmet se rozesmál na celé kolo, až se v pase ohýbal: „Ladík na stromě mi ukazoval na každého z vás.“
Děti se smály a nejvíce ze všech se smál Ladík, protože pomohl dědečkovi sestrojiti jeden z těch žertíků, pro které dědečka děti tak milovaly.
