eso / 11. listopadu 2004„Dovedeš dobře počítati, Ladíku?“ otázal se děd.
Ladík hrdě přisvědčil.
„Vsaď se tedy, že i když si vybereš sám jakékoli číslo,“ pravil dědeček, „pak s ním učiníš několik počtů jak ti řeknu, uhodnu výsledek.“
„Že si mohu sám vybrat? No, dědečku, leda že byste byl věštec,“ odpovídal Ladík. „Dobrá tedy, vsadím půlhaléř, který jsem dnes od otce dostal, že toho nedokážete.“
„Mysli si tedy číslo,“ poroučel dědeček, „násob je šesti, součin děl dvěma, násob znovu šesti a vyděl součin číslem, které sis zprvu myslil. Když jsi již vypočítal, násob sedmatřiceti, a vyslov číslo, které ti vyšlo. Hotovo?“
„Ano,“ řekl po chvilce Ladík.
„Vyšlo ti šest set šedesát šest,“ pravil tiše děd.
„Ne, nevyšlo,“ zasmál se Ladík.
„Ty si ze mne šprýmy děláš,“ durdil se děd, „a co ti tedy vyšlo?!“
„CHYBA: Nulou nelze dělit,“ odvětil Ladík.
Protentokrát sivému čtverákovi vrátil jednu na rozumu napálenou kudrlinku.
