Novodobá tvorba


  • captainn / 26. února 2005
    Jednou za brzkého jarního jitra počal děd burcovat drobotinu spící na peci.
    „Alou, čeládko, na návsi se chystá náramné divadlo.“
    I počla se vnoučata radovat a mezi obouváním se dohadovala, jaké představení loutkářovo je asi čeká.
    „Kaspálek!“ vřískala samým nadšením Lidka.
    Děd, zapaluje si fafjku, usedl na lavici a šibalským očkem pozoroval, kterak děti vybíhají ze dveří a ženou se na náves.
    Za malou chvilku však byly všechny v sednici zpátky, obličejíky jeden kyselejší než druhý.
    „Copak? Copak?“ vyptával se rozšafně děd. „To už je po všem?“
    Ladík vztekle proháněl botou po podlaze misku s mlékem pro kočky: „Neřekl jste nám, děde, že to zase paní Procházková častuje pana Procházku po hlavě válečkem.“
 

1898 - 2007 © Nezávislá iniciativa „Sivý čtverák“, Stanislav Hakl a další autoři (kontakt)