captainn / 26. února 2005Jednou za brzkého jarního jitra počal děd burcovat drobotinu spící na peci.
„Alou, čeládko, na návsi se chystá náramné divadlo.“
I počla se vnoučata radovat a mezi obouváním se dohadovala, jaké představení loutkářovo je asi čeká.
„Kaspálek!“ vřískala samým nadšením Lidka.
Děd, zapaluje si fafjku, usedl na lavici a šibalským očkem pozoroval, kterak děti vybíhají ze dveří a ženou se na náves.
Za malou chvilku však byly všechny v sednici zpátky, obličejíky jeden kyselejší než druhý.
„Copak? Copak?“ vyptával se rozšafně děd. „To už je po všem?“
Ladík vztekle proháněl botou po podlaze misku s mlékem pro kočky: „Neřekl jste nám, děde, že to zase paní Procházková častuje pana Procházku po hlavě válečkem.“
