Gotreg / 2. března 2005Po zdařilé návštěvě v Muchoprdech vraceli se ku Makotřasům náš sivý vtipálek a promočený, hladový Ladík.
Čtverák nadšeně vypravoval o útulné sednici v Suchého statku a všech dobrotách a laskominách, které tam byly pro návštěvu připraveny. Ladík jen smutně capkal a hladově si představoval všechny koláče, buchty a zavařeninu...
„Však mi pro tebe, Ladíku, strýc dal tvou oblíbenou pochoutku,“ podotkl mimochodem děd.
„Ano?“ rozzářila se očička hladovému vnoučkovi, „dej mi ji, děde, prosím!“
„Nevím, Ladíku,“ mručel naoko děd, „přece jen, Matyáš by se urazil, kdybys ji nesnědl celou...“
„Slibuji že sním, však mám hladu za tři, slibuji...“ troštoval se Ladík.
Děd lišák jen pokrčil rameny a vytáhl z mošny vázaný výtisk Káji Maříka.
„Ach, takovou pochoutku strýc zamýšlel,“ povzdychl si teskně Ladík a pustil se hladově do předmluvy.
