Trisolde / 14. srpna 2005„Dědečku,“ oslovil jednou večer Ladík sivého kmeta obklopeného i ostatními vnoučaty a přemýšlejícího nad nějakým obzvlášť vydařeným čtveráctvím, „slíbil jste mi již v červnu, že máte pro mne schystáno překvapení, na jaké nezapomenu, co živ budu — jen budou-li na mém vysvědčení samé biče. Jedničky mám od shora až dolů, již máme srpen a stále jsem ničeho od vás nedostal.“
„Inu, Ladíku,“ usmál se staroch pod vousy, „musíš se ozbrojiti ještě špetkou trpělivosti. Neslyšel jsi snad o tom, že voda v naší studni byla shledána cholerových bakterií ne zcela prostou a tudíž k pití zcela nevhodnou?“
„O tom jsem, dědečku, slyšel, ale nechápu...“
„A o inkubační době jsi též slyšel?“ skočil stařík vnoučkovi do řeči a zachechtal se potměšile.
„Ne,“ zamyslel se Ladík.
A my všichni také.
